Sandálkař

Oslavit přežití prvního školního týdne v Žitavě jsem vyrazila s Juniorem a Dankem na ferraty v okolí Jonsdorfu a Oybinu. Pája už dva roky sušil doma nový sedák i s úvazkem a ten teď konečně přišel ke slovu.  Začali jsme na jednodušší " Jeptišce " v Jonnsdorfu. Obsahuje různé šaškárny (lanový most, převis, žebřík,...), takže jsme si vše jako začátečníci mohli osahat. Odměnou nám v malé hospůdce na vršku byl orosený korbel (1x pšeničák, 1x radler, 1x ležák). Paní číšnice uměla pár slov česky, což kluci  náležitě ocenili. Druhou ferratou, kterou jsme pokořili, byl " Alpiner grat " na Oybinu. Měli jsme trochu problém s jejím dohledáním, ale nakonec jsme ji podle zvuku cvakajících karabinek objevili. Byla značně obtížnější a zejména úvodní kolmá stěna nahoru nebyla zadarmo. Menším osobám, může nástup dělat potíže, mých 162 cm bylo hraniční. Rozhodně doporučuji začít na Jeptišce. Celé odpoledne bylo fajn a doufám, že brzy zase na podobný výlet vyrazíme! Fotky ...

Po dlouhém roce jsme se opět sešli v Krčkovicích . V srdci Českého Ráje. Každý rok si to užívám víc a víc, parta dětí i vedoucích je úžasná a my tak můžeme podnikat v podstatě cokoliv. Letos od svátku Holi , drsných tréninků (50 minut na klasice pro H14), běhacích her, kdy vám jazyk plandá na vestě, tanečků se salty nebo drsňáckého Humus krosu , který už se stal zlatým hřebem každého ročníku. Díky všem!! Tenhle energiťák mi vydrží na dlouho :-)

Dnes (v sobotu!) si děti šly do školy pro vysvědčení. Linnea i Anttijussi prošli do dalšího ročníku na výbornou. Od zítřka mají letní prázdniny! Večer jsme to oslavili společnou večeří se sousedy. Velký úspěch opět slavila domácí čokoládová zmrzlina . A přitom je tak jednoduchá. Recept níže. ps.: Tervetuloa kesälomalle = Vítejte letní prázdniny. Pro nás v tomto roce 3-měsíční. Začátek trávíme ve Finsku (kde trvají červen - červenec) a konec si lupneme už doma v Čechách. No, řekněte, nevyplatí se to? :-)

Když jsme v zimě plánovali, kam všude se v okolí našeho finského domova podíváme, měla jsem jasno. Někam do přírody (které jako orienťáci nemáme nikdy dost). Města nás neberou. Jedním z nejbližších atraktivních přírodních míst je 80 kilometrů vzdálený NP Pyhä - Häkki .

Konečně tady na severu propukla velkosezóna a každý víkend můžeme trávit lovením lampionů ve vymazlených finských terénech. Jako další chody jarní sezóny následovaly Ankkurirastit ( 18.4.) a Finnspring ( 25.-26.4.) .  

Finsko už je pro nás druhé "doma", takže bych vám dnes chtěla popsat věci, které najdete ve většině zdejších domácností. Něco je jasné, ale něco možná překvapí.

Poslušně hlásím, že o-sezóna 2015 byla zahájena. Docela dlouho jsem šátrala v paměti, kdy jsem naposledy běžela závod. Pokud nepočítám Hervoton a podzimní kolotoč Kurko cupů, poslední orienťácký závod jsem absolvovala v srpnu na akademickém MS. To už pár měsíců je... Naštěstí ve mně trocha (ne)smyslu orientačního zůstala. První jarní finské proběhnutí nebyl úplný propadák...

Včera večer jsem se dozvěděla, že nás opustil Štěpán Kodeda. Navždy. Je to nespravedlivé, že musel odejít tak mladý. Nebyla jsem jeho nejbližší kamarádka, zanícená fanynka, ale přišel mi jako fajn borec. Orienťák se svojí hlavou. Dnes ráno jsem si na něj vzpomněla znovu. Budík zazvonil v 6:50, já se vyvalila z pod peřiny. Venku nádherně zářilo slunce, vzala jsem foťák a bez myšlenky cvakla. Podívám se na to až dospím. Později jsem se probudila a koukla na fotku. Je opravdu hezká, ale já si tu chvíli neprožila. Byl to autopilot. Vyfotila jsem fotku a zážitek z příjemného rána odložila na potom. Pak mi došlo jaká to byla blbost! Jak můžu hezké ráno, milé slovo, dobré jídlo a pití odložit na potom? Vždyť třeba nebude a pokud jo, tak zase trochu jiné... Nežijte v režimu autopilota. Prožívejte co je teď a tady. Naplno. S chutí! Myslím, že tohle Kody uměl....

Rodinka odfrčela na víkend na taneční soutěž na sever do Kokkoly a tak jsem tady opět osiřela. Ovšem před odjezdem jsem dostala pytlíček čokoládových vajíček a instrukce k neděli. Je totiž Palmsunnuntai ( česky Květná neděle) a Finskem štrádují malí koledníci s barevně vyzdobenými větvičkami kočiček.

Nikdy v životě jsem neměla za zimu najetých tolik kilometrů jako v letošním roce. Ve Finsku je tak jednoduché vzít lyže a vyrazit. Dokonce i pohodlnění jedinci (já) jsou těmi akčními (Pája) vždy ubyti argumenty ( je hezky, je dobrý sníh, tento týden jsme ještě nebyli, našel jsem nové středisko, vždyť jsme za hodinku zpátky, pojedu piánko... ).  Jen se trošku bojím, jestli budeme příští rok schopní v Jizerkách opět bojovat o své místo ve stopě. Tady pokud člověk za půl hodiny potká více než 10 lidí je buď neděle, státní svátek nebo se stal zázrak.

Dalším finským fenoménem, který bych Vám chtěla představit je karkki päivä . Dalo by se říci, že po sauně druhý nadčasový vynález, který by bylo hezké dovézt si domů :-). Samotné slovo karkki bylo jedním z prvních, které jsme se ve finštině naučili, jsou to sladkosti ....

Muzeum Alvara Aalta  v Jyväskyle už mám dlouho v hledáčku zajímavých míst. Naše české škudlilství nám ovšem nedovolilo zajet sem jindy než v pátek ( = vstupné zdarma ). Běžně v tento den uklízíme "severočeské muzeum" a jsme pak natolik vysílení, že se nám nikam moc nechce. Tento týden ale přijeli babička a děda z Oulu a máme volněji....

Jak jsem psala níže, náš kamarád Hutteri nás uvrtal do LOBů. A že je grant, sehnal nám i adekvátní lyže ( starší Peltonenky, které nám osobně namazal pan Peltonen ), parťáka/parťačku do štafety a lintulautu  = stoleček na mapu. Pája hned na poprvé utrpěl dvě 3.místa v regionálním mistrovství a já jsem nebyla poslední, což byl můj tajný sen...

Mistrovství světa ve Skotsku je ještě daleko, ale trénink se nesmí podcenit. Pivo Belhaven McCallums stout . Hmmm....

Odlet domů do vánočních Čech jsme naplánovali tak, abychom stihli závěrečné soustředění mé skupiny na Horních Mísečkách :-). Před samotným odletem jsme, ale měli v plánu návštěvu Helsinek. Nejsme sice " big city life" lidé, ale když už jsme na rok ve Finsku, měli bychom navštívit hlavní město.