Nikdy v životě jsem neměla za zimu najetých tolik kilometrů jako v letošním roce. Ve Finsku je tak jednoduché vzít lyže a vyrazit. Dokonce i pohodlnění jedinci (já) jsou těmi akčními (Pája) vždy ubyti argumenty ( je hezky, je dobrý sníh, tento týden jsme ještě nebyli, našel jsem nové středisko, vždyť jsme za hodinku zpátky, pojedu piánko...).
Jen se trošku bojím, jestli budeme příští rok schopní v Jizerkách opět bojovat o své místo ve stopě. Tady pokud člověk za půl hodiny potká více než 10 lidí je buď neděle, státní svátek nebo se stal zázrak.
A kde vlastně brázdíme stopy?
Nejoblíbenějším místem jsou pro nás určitě Vaajakoski. Pestrý výběr tratí, chvílemi malé Laponskuo (10 minut projíždíte bažinou a nikde nikdo). Nestojí tu bufet, ale sem tam se ke stopě vypraví podnikavé babičky s napečenými laskominami.
Našim nejčastějším rajónem je Muuratharju, kam to je coby kamenem dohodil a zbytek došel z domu (2,5 km). Delší kopcovitý okruh má 10, kratší 5 km. Já raději brázdím zmíněnou desítku, protože tam nepotkám ani nohu. Jen veverky, ale ty nemusím pracně předjíždět. Pětka je osvětlená a tak finským tatíkům nebrání nic v tom, aby vyjeli po práci. Dopoledne tu můžete narazit na skupinky školáků. Dvakrát měsíčně mívají outdoor tělocvik.
Hitem tohoto týdne se stala rodinná Ladun Maja. Oproti ostatním nabízí příjemné rovinaté úseky a hospodu. První, kterou jsem kdy ve Finsku viděla mimo město. Český turista navyklý jezdit na pívo, točenou limonádu a párek v rohlíku by tu asi zaplakal. My, zoceleni veganskou stravou, na kterou naše rodina v průběhu roku přešla, už na párky nemáme chuť. Známe je jen ze snů nebo novin, které Pája pravidelně rozváží. Doufám, že se sem na jaře vydáme i proběhnout. Celý les je protkán sítí lesních pěšinek.
Ve výčtu místních tratí nesmí chybět ani ty v okolí hory Laajavuori. Zdejší skiareál láká na sjezdovky, snowboard, skoky na lyžích a samozřejmě běžky. Mě moc neoslovil ( ikdyž jsme při jeho průzkumu měli parádní počasí). Možná proto, že mě Pája vytáhl až na samotný vrchol hory. Jazyk na vestě, ovšem výhledy parádní. Mají tu jednoduchý 10 km okruh, který lze průběžně zkracovat nebo náročný 5 km závodní trať.
Naším posledním lyžařským útočištěm je Palokka. Byla to vlastně taková znouzectnost. Do této části Jyväskyly vozíme Linneu na tancování a měli jsme 2 hodiny čas před finštinou. V září jsem objevila zdejší lesní stadionek místní tratě patří do našeho repertoáru téměř každý týden. Na podzim běžmo, nyní běžkmo. Mají tu 6, 5 a 3 km dlouhé okruhy pro skate, klasici se mohou vyřádit mnohem víc. Stopa je vyřízlá až do 25 km vzdálené Peurunky.
V Jyväskyle a okolí je poté ještě několik dalších mini okruhů. V podstatě každá větší čtvrť má alespoň pár set metrů dlouhý osvětlený okruh, kde se můžou vyřádit všechny generace. Je fajn, když ve stejné stopě potkáte nabouchaného borce s nápisem Finland na zádech a čtyřletou holčičku se svou babičkou. :-)
Mapy z výborných stránek města Jyväskylä.
Komentáře
Okomentovat