středa 10. ledna 2018

Madeira podruhé


Ať už pojedete kamkoliv, nebuďte líní a zeptejte se svých domácích či domorodců z ulice, kam zajít. Nám se vždy vyplatilo zajít za jídlem do vedlejší uličky. Jedině tam, ochutnáte to, co místní. A ti nikde na světě nejedí špatně. A co si objednat na Madeiře?

Rybí mix gril
Naše dvorní restaurace A Poita nabízela každý den tento pokrm v trochu jiném provedení. Záleželo na tom, co jejich rybář zrovna chytil. K jídlu nabízeli salát, domácí chleba či brambory. Pokud jste rybí, pošmáknete si. Zejména grilovaný steak z tuňáka či "cavallo de india" byly boží. A nechtějte do tohoto pokrmu krevety, ty se v okolí Madeiry neloví...

Tapaz
Náš největší gastronomický zážitek se odehrál v městečku Porto da Cruz v malinkém bárku, který funguje hlavně jako jídelna místních. Okolo dvanácté se zde sjelo tolik aut, že hladoví policisté museli stát na obrubníku. K domácímu vínu (vinho da casa) nám kouzelný mužíček nanosil od každého jídla, které připravoval, kousíček. Ochutnali jsme steak z tuňáka, naložené vepřové v olivovém oleji, čerstvou omeletu s rajčaty, sušené tresčí maso v oleji... Božííí a pokud na ostrov pojedete, tohle místo je MUST SEE. :-)

Madeirské ovoce
Kupovali jsme ho na trhu s heslem, čím méně toho prodejce má, tím spíše jde o jeho, místní produkt. Okouzlil nás zejména banana fruit- zelená šiška s chutí mezi ananasem a banánem.  Čerstvá manga s plnou ovocně máslovou chutí či jejich maličké sladké banány. Ze zeleniny poté batáty, xus-xus, který připomínal okurku kříženou s paprikou či exotická pitanga, která roste jen na Madeiře a v Brazílii. Každý si zde najde své.

Grilované přílepky s citronem
Tohle jídlo bychom asi neochutnali, ale jeden večer jsme vyrazili do restaurace s našimi domácími. A oni přílepky objednali. Bez jejich ochutnání prý nemůžeme odjet z Madeiry. Jedná se o malé lasturky, které jsou přilepené ke skále. Ráno je rybář sesbírá, donese do restaurace, kde jdou večer na chvilku pod gril a těsně před snědením je pokapete citronem. Lahoda. Zážitek. Dokonalá chuť.

Espetada /Espada
Dva stejně znějící ale odlišné pokrmy. Espetada je grilované hovězí maso, které se tradičně připravuje na otevřeném ohni napíchané na vavřínové větvi. My jsme měli tu čest ochutnat tohle jídlo přímo od našich domácích s jejich přáteli. Pro masaře a masařky lahoda.

Espada je smažená ryba tkaničnice, tradičně podávána s grilovaným banánem. Její maso je bílé a lahodné. Pro ochránce přírody a slabší povahy, jídlo ovšem nedoporučuji. Svou černou barvu a vypoulené oči ryba získává prudkou změnou tlaku při výlovu. Normálně je totiž stříbrná a žije v kilometrové hloubce moří.


A nemůžu zapomenout na tekutý madeirský poklad ponchu. Jedná se čerstvý ovocný drink, který Vám rádi připraví v každé restauraci. Nejlepší jsme ale měli opět od našich domácích. K výrobě jsou potřeba čerstvé citrony, třtinový cukr, madeirský třtinový rum a speciální dřevěné míchadlo. A je to docela hezký dárek z cest.
Cestovní verze ponchy s námi byla i v Krkonoších.

neděle 7. ledna 2018

Madeira poprvé


Tipy z naší dovolené na Madeiře, část první.

Kdy vyrazit
Madeira je známá jako ostrov věčného jara. Během celého roku se teploty pohybují průměrně kolem 18°C. Na jihu ostrova, který je více turistický, okolo 20°C. Hlavní sezóna je zde rozdělená mezi leden/únor (seveřané) a léto (středoevropané). My jsme vyrazili v půlce října. Výhodou tohoto rozhodnutí byly levnější letenky, méně turistů a nižší ceny, také jsme si dosyta užili loňské příjemné české léto bez veder. Takže za nás podzim ideál. 

Ubytování
Od počátku jsme chtěli do soukromí, sterilní hotelové prostředí bez chuti a zápachu není nic pro nás. Bydleli jsme ve vesničce Madalena do Mar, která je nejslunečnějším místem celého ostrova. Útulné pokoje, vyhřívaný bazén, letní terasa s kuchyní a milí domácí přesně naplňovali naše požadavky. Kdo by chtěl kontakt, rádi ho poskytneme.

Nakupování
Není zde pravidlem, že v každém městečku/vesnici najdete obchod. Větší nákupy jsme proto podnikali ve Funchalu či blízkém Ribeira Brava. Ovšem jako všude zde platí, následuj domorodce - každodenní nákup jsme probíhal na místní pumpě. Pekli zde čerstvé pečivo, podávali vynikající kávu a měli základní sortiment potravin. Za nás palec nahoru.

Jazyk
Ve větších městech, na památkách či v informačních centrech si vystačíte s angličtinou. Pokud jste ale cestovatelé, kteří jedou na vlastní pěst a rádi zabloudí mimo tradiční trasy (čemuž fandíme), připravte se na nechápavé pohledy a úsměvy. Domácí totiž obvykle nerozumí ani španělštině, která zní a píše se velmi podobně. Alespoň pár základních slovíček, proto doporučujeme do paměti zapsat.

Levády
Madeirský fenomén. Zavlažovací kanály vedoucí z deštivého severu ostrova na suchý a teplý jih. První kanály vznikaly již v 15. století, poslední ve 20. století. Při jejich budování zahynulo mnoho lidí, ale jejich hodnota je vysoká. Přivádí potřebnou vláhu zemědělcům a zajišťuje zábavu turistům, kteří na ostrov proudí. Bez projití jediné z ostrova nemůžete odjet. Tipy, které levady stojí za to, budou v dalším článku.
Levády, madeirský fenomén
Doprava
V hlavním městě Funchalu a okolí, lze využít městskou dopravu, která funguje údajně dobře a levně. My jsme měli na celý náš pobyt pronajaté auto. Byli jsme soběstační a mohli jsme na místech, kde se nám líbilo zůstat, tak dlouho, jak jsme chtěli.
Řízení na ostrově ale není nic pro začátečníky, místní úzké strmé uličky s kolmými zatáčkami, nejsou pro fajnovky. Auto jsme bukovali den předem a cena vyšla příznivěji, než s měsíčním odstupem.

Co s sebou
Určitě si nezapomeňte doma kvalitní čelovku (levády vedou často tunely, kde mobil nestačí). Nepromokavá bunda, pláštěnka a pevná obuv je do hor také nezbytností, neboť počasí se zde mění během minut. Pro běžce doporučujeme také vhodnou obuv, na ostrově je spousta krásných trailů. Kdo plánuje zůstat u moře, nemusí si brát nic speciálního :-).
Počasí v madeirských horách může být různé. Vlevo: naše štreka, vpravo: geo.de

Hodily se Vám tyto informace? V příštím článku se pořádně nadlábneme.

sobota 10. prosince 2016

Zimní spánek

Už nějaký ten pátek tohle rozhodnutí zvažuji, ale asi už uzrál čas. Blog si dá na neurčitou dobu zimní spánek. Zatím nedokážu říct, jestli se k psaní někdy v budoucnu vrátím nebo ne. Rozhodla jsem se ale, že je nutné začít zážitky více žít a méně o nich psát. Alespoň prozatím. Uvidíme, jestli mi pisálkování nebude chybět .... :-)

Krásnou zimu všem!


Zdroj obrázku: Pinterest

pátek 2. prosince 2016

Čtenářská výzva 2016: dokončeno

Moje první (a asi i poslední) online výzva je za mnou. Za uplynulý rok jsem přečetla celých 20 knih podle Čtenářské výzvy 2016. Během roku jsem i trochu podváděla a četla jiné knihy, i tak se mi podařilo celou eskapádu dokončit již nyní na konci prosince.

Pozitivně hodnotím to, že jsem se tak dostala ke knihám, na které bych jinak asi nesáhla, nebo bych je měla na vždy v kolonce chci si přečíst. 
Po několika měsících mě ale nebavilo, řídit se vždy jen zveřejněným seznamem. 

Celkově musím říct, že jsem ráda, že od nynějška si už zase mohu vybírat knihy podle chuti, intuice a obalu, což dělám asi nejčastěji :-).

A co všechno jsem v rámci čtenářské výzvy přečetla?

pátek 4. listopadu 2016

Podzimní chutě: Hlívové škvarky s pohankou a majoránkou

Za okny nám už pomalu začíná padat sníh, ale na mém dnešním obědovém talíři se skvěl tento podzimní recept. Jedná se o jednoduché lehké jídlo vhodné i před běžecký trénink.

Ingredience: 2 hrsti pohanky, 2 větší trsy hlívy ústřičné, půlka cibule, 3 stroužky česneku, majoránka, sůl, pepř

Hlívu nakrájíme na úzké proužky a pražíme na oleji/sádle- nesolíme! Když začne hlíva zlátnout přidáme na jemno nakrájenou cibulku a rozdrcený česnek. Mezitím na vedlejší pánvičce necháme rozehřát pohanku. Až se rozvoní, zalijeme ji horkou vodou, osolíme a necháme vodu pomalu vypařit. Směs hlívy, česneku a cibule upečeme dozlatova a osolíme, poté vše přimícháme do již uvařené pohanky. Dochutíme pepřem, solí a několika rozemnutými hrstmi majoránky. Dobrou chuť!

pondělí 31. října 2016

Říjnové střípky

Zase začala škola a tak blog stejně jako minulý rok obrůstá mechem. Tady alespoň pár dat telegraficky....

pondělí 3. října 2016

Expedice Mäyräkoira 11.-25.9.

Jak se nám líbilo na naší (po)prázdninové cestě? Kde spát cestou na sever? Jak ulovit štiku, uvařit skvělou marmeládu na otevřeném ohni nebo kde zadarmo zaparkovat v centru Helsinek? To vše se dozvíte v následujícím článku. Bude to o něco delší než obvykle, takže doporučuji připravit si šálek s čajem nebo kávičkou, pohodlně se usadit a nechat se třeba inspirovat k cestě do Finska.