Jak jsem psala níže, náš kamarád Hutteri nás uvrtal do LOBů. A že je grant, sehnal nám i adekvátní lyže ( starší Peltonenky, které nám osobně namazal pan Peltonen ), parťáka/parťačku do štafety a lintulautu = stoleček na mapu. Pája hned na poprvé utrpěl dvě 3.místa v regionálním mistrovství a já jsem nebyla poslední, což byl můj tajný sen...
Závody se konaly západně od Jyväskyly v Keuru. Shromaždiště závodů se nacházelo v místním lyžařském areálu. K dispozici jsme měli dřevěné lyžařské buňky, záchody, a kávou provoněný bufet. Až se mě jednou někdo zeptá jak voní finské závody, odpověď bude jasná :-). Kávou.
V mém podání oba závody probíhaly následně : široká rolbová cesta - úsměv - jedu jako fretka - mikro odbočka do lesa - úsměv zamrzá - cesta s pařezy a kameny z kopce dolů - smrt v očích - zachytávání se o nejbližší stromy - máchání rukou u kontroly - zapomenutí lyže či hůlky za kořenem stromu - vyoperování lyže z pod kořenu - pokus o soupaž - široká cesta - úsměv.....
Sice jsem jela v porovnání s ostatními dost pomalu, ale ohromně mě to bavilo. Dopoledne bylo mým cílem neskončit poslední, což se povedlo. Odpoledne jsme s Iidou jely hezky vyrovnaně, ale na lepší než 7.místo to nestačilo. Pája nakonec 2x do desítky a v regionálním mistrovství 2 x třetí. Večer v sauně jsme to všechno probrali a snad to nebyl náš poslední LOBácký víkend! :-)
Komentáře
Okomentovat