Sandálkař

V pátek jeli n aši dv a  Ter ä-muži n a jejich tr adiční oddílový  vuosi kokous  (  " roční schůze", což je ovšem jen honosný název pro společné z apíjení sezóny ). Protože si chtěl Teemu d alší den užít dom a s děck am a byl a jsem zvolen a z a t axikáře, Páj a mi odpoledne ukáz al, kdeže to budou str ašit  a kolem čtvrté spokojeně s Teemem odfrčeli. 

Poslední říjnový den jsme s Juniorem strávili v hlubokých lesích Keskisuomi při hirven metsästys (lovu losů). Jedním z největších sponzorů orientačního běhu ve Finsku je podnik Metsä . Kluby většinou na podzim jako revanš za podporu pomáhají v roli náhončích na lovech. Když nám před 14 dny přišla nabídka zúčastnit se- neváhali jsme ani minutu.

Zamilovala jsem se.  Úžasné spojení rozpadajícího se lososa, krémovité smetany a citrónu.  Ryby jsou tady častým pokrmem. Nejsou tak drahé jako v ČR, ale překvapivě třeba losos obvykle nepochází z Finska. Vozí je sem z Norska, kde prý mají čistější moře. Moje au pair rodina má velice ráda citróny, takže ani v tomto jednoduchém receptu nemůžou chybět.

Ve Finsku v říjnu není klasická orienťácká sezóna. Oblastní závody se tu běhají nejvíce v srpnu a září, kdy je příjemné počasí. Říjen patří různým tréninkovým seriálům a tradičním závodům s pradivnými názvy a náplní. Jedním z nich je třeba právě Hervoton  oddílu Jämsän Retki- Veikot. Jedná se o dlouhou trať s vloženým rogainingem ( volné pořadí kontrol), pro elitní kategorii oblíbeným motýlkem nebo salmiakem ( rozdělovací metoda "Hagaby"). Samozřejmě se běží hromadný start.

Jedná se o hustou hrachovou polévku s mletým masem a špetičkou dijonské hořčice, která jídlu dodá ten správný šmrnc. Je to pravděpodobně nejčastější jídlo ve Finské armádě. Jí se tradičně ve čtvrtek (neptejte se mě proč) spolu s palačinkou Pannukakku :-).  Polévka se připravuje z hrachu (ne čerstvého hrášku), proto počítejte s namočením na 24 hodin.

Už na začátku září, když jsme do Finska přiletěli, jsem spřádala plány na nějaký výlet a poznávání zdejších krajů.  Kalendář je až do poloviny října plný o-závodů, takže bylo nutné to s nějakým spojit. Z nabídky mě nejvíce zaujalo SM Ÿo ( Mistrovství Finska v nočním OB) poblíž Savonlinny a NP Linnansaari a Kolovesi .

Ano! Po dlouhé době mě přemluvili k nočnímu tréninku. Nevadí, že nemám čelovku- půjčí mi ji. Nevadí, že je 1°C a ráno napadlo trochu sněhu- máme přeci hromadu hadříků na běžky. Nevadí, že Teemu je nemocný, takže se tam nemáme jak dostat - Ula má dvě volná místa v autě. Nevadí, že se sama bojím v lese- na Kurko cupu běží 100- 150 lidí z hromadného startu, což je přeci naprosto jednoduché a i takový "závodník" jako jsem já to zvládne...

Tradiční finský recept pečený po mnoho generací. Obvykle se podává po husté hrachové polévce Hernekeitto . Pannukakku je velmi jednoduchá a chutná finská "palačinka". Podává se teplá s brusinkovou marmeládou, vanilkovou zmrzlinou nebo bílým jogurtem. Pokud ji nesníte celou, přikryjte ji, dejte do ledničky a další den ohřejte v mikrovlnce. Neztratí nic na své chuti :-).

Předně musím říct, že jsem moc ráda, že tuhle taškařici s Juniorem podnikáme. Člověk se dostane na nová místa ve svém okolí. Tady ve Finsku vše dostalo nový náboj. Obě starší děti courání po okolí a hledání skrytých pokladů velice baví. Minulý týden si založili vlastní účet. Sem tam je největší výzva je odtáhnout z inkriminovaného místa, kde už půl hodiny obracíme kámen po kamínku a nic. Máme další společnou aktivitu, která zabaví obě strany. 

Druhý finský týden se nesl ve znamení tréninku. Já jsem trénovala hlavně manipulaci s mrňousem a jeho plínama ( čti toxickým odpadem), orientaci v Jyväskyle a vaření. Pája kajakařil, trhal úhlavního nepřítele místní zahrady (přeslička lesní) a chodil po pohovorech ....

O víkendu jsme se pachtili na CVČ . Stala jsem se startérkou spolu s partou kolem Pavla Metelky. Dost práce ale i pohody. Pája roznášel. V pátek upadl se stojany a dost ošklivě si narazil palec levé ruky. K doktorovi nechtěl (" Ještě bych dostal sádru a nemohl běžet to finské mistrovství na longu..." ). V pondělí jsme ho ale překecali, protože palec stále nevypadal, že patří ke zbytku ruky. Výsledek vyšetření: pravděpodobně nutná operace, v úterý ráno kontrola a uvidí se. Večer máme odlétat do Finska...

Další nezapomenutelný ročník za námi. Krčkovice jsou místo, bez kterého si prázdniny neumím představit. Od 14 let jsem zde chyběla jen jednou, když jsem běhala v Dánsku na JMS. A letos to zase klaplo: prima parta dospělých, horda akčních děcek, spousta praštěných her, zábava... Tohle jsou pro mě 100% PRÁZDNINY!!

Na konci vysokoškolských "zimních prázdnin" jsme se s Pájou vydali na Šumavu poznat nové kraje a pořádně si před novým semestrem zalyžovat (což se tedy úplně nezdařilo)...