Na lovu! 31.10.
Poslední říjnový den
jsme s Juniorem strávili v hlubokých lesích Keskisuomi při hirven
metsästys (lovu losů). Jedním z největších sponzorů
orientačního běhu ve Finsku je podnik Metsä. Kluby většinou na podzim jako revanš za podporu pomáhají v
roli náhončích na lovech. Když nám před 14 dny přišla nabídka
zúčastnit se- neváhali jsme ani minutu.
Aby jste rozuměli, koluje mi v krvi myslivecká krev. Můj děda byl zapálený myslivec a já jsem s ním jako malá chodila do lesa na číhanou, v zimě s krmením, účastnila jsem se výstav paroží, svodů loveckých psů i téměř posvátného vzdání holdu ulovené zvěři. Děda už čtyři roky není mezi námi, ale dnes jsem si na něj a náš společně strávený čas v lese několikrát vzpomněla.
Vím, že myslivci v ČR
nemají moc dobrou pověst. Většina lidí si je představuje jen
jako opilé vrahouny roztomilých zvířátek. Ovšem to, že v zimě
mrznou při rozvozu krmiva, řeší poražené či poraněné kusy a
střílejí obvykle kvůli redukci počtu zvěře, která na našem
území už nemá přirozeného nepřítele ( ikdyž snad už se
blízká na lepší časy), to už tolik lidí neví. Ale teď už k
finskému hirven metsästys.
Jde
o perfektně zorganizovanou událost se společenským nádechem.
Kolem sedmé hodiny ranní jsme měli sraz cca 50 km za Jyväskylou,
kde na nás čekal komfortní autobus, oranžové vesty a kšiltovky.
Po celou dobu lovu musíte mít tuhle fosforovou parádu na sobě,
protože ve chvíli střelby jste cca 150-200 metrů od lovce.
Náhončích z řad orienťáků bylo celkem 50, lovců kolem 20.
Již
dopředu jsme byli rozděleni do 5 členných skupinek s jedním
vedoucím. Každý z nás měl krom slušivého oblečku i klapátko
na dělání rámusu a podrobnou lesní mapu se zakresleným
koridorem pohybu. Celkem jsem šli 4 úseky, mezi kterými byla vždy
pauza a převoz. Hned v prvním koridoru jsme měli velké štěstí.
Zastřelili losího samce a my jsme se na něj mohli podívat zblízka
a promluvit si s lovci. Po druhém koridoru jsme všichni společně
poobědvali u ohně přímo v srdci lesa ( losí polévka, toasty,
moře kávy černé jako noc a místní pivo Karhu= medvěd).
Další
dva koridory se už odehrály bez střelby. Naší skupince se ale
podařilo zahlédnout skupinu 4 kapitálních samců, kteří nás
svým ladným klusem ovšem počastovali až po konci lovu. Chytří
kluci :-). Nakonec jsme se všichni společně setkali ještě jednou
na našem obědovišti. Oba ulovení losové (400 kg samec a 90 kg
mládě) leželi na chvojí a kolem nich byly zapálené louče.
Dorazili i lovci a společně jsme padlým zvířatům vyjádřili
úctu. Lesu i nám náhončím poděkoval ředitel Metsa-hallitusu.
Dokonce řekl pár slov v angličtině, ikdyž jsme tam byli finsky
nemluvící jen tři. Moc nás to potěšilo. Po zahrání pár tónů
na lesní roh ještě všichni lovci obešli nás naháněče a
potřesením ruky vyjádřili dík.
Přestože
šlo o lov, oba jsme cítili velkou úctu a pokoru k lesu i zvířatům
od všech zúčastněných. Společný oběd uprostřed lesa,
zapálené louče i spousta milého klábosení s ostatními nám
dlouho zůstane v paměti. Hauskaa kokemus, kiitos!
Komentáře
Okomentovat