Na lovu! 31.10.

Poslední říjnový den jsme s Juniorem strávili v hlubokých lesích Keskisuomi při hirven metsästys (lovu losů). Jedním z největších sponzorů orientačního běhu ve Finsku je podnik Metsä. Kluby většinou na podzim jako revanš za podporu pomáhají v roli náhončích na lovech. Když nám před 14 dny přišla nabídka zúčastnit se- neváhali jsme ani minutu.

Aby jste rozuměli, koluje mi v krvi myslivecká krev. Můj děda byl zapálený myslivec a já jsem s ním jako malá chodila do lesa na číhanou, v zimě s krmením, účastnila jsem se výstav paroží, svodů loveckých psů i téměř posvátného vzdání holdu ulovené zvěři. Děda už čtyři roky není mezi námi, ale dnes jsem si na něj a náš společně strávený čas v lese několikrát vzpomněla.
Vím, že myslivci v ČR nemají moc dobrou pověst. Většina lidí si je představuje jen jako opilé vrahouny roztomilých zvířátek. Ovšem to, že v zimě mrznou při rozvozu krmiva, řeší poražené či poraněné kusy a střílejí obvykle kvůli redukci počtu zvěře, která na našem území už nemá přirozeného nepřítele ( ikdyž snad už se blízká na lepší časy), to už tolik lidí neví. Ale teď už k finskému hirven metsästys.

Jde o perfektně zorganizovanou událost se společenským nádechem. Kolem sedmé hodiny ranní jsme měli sraz cca 50 km za Jyväskylou, kde na nás čekal komfortní autobus, oranžové vesty a kšiltovky. Po celou dobu lovu musíte mít tuhle fosforovou parádu na sobě, protože ve chvíli střelby jste cca 150-200 metrů od lovce. Náhončích z řad orienťáků bylo celkem 50, lovců kolem 20.
Již dopředu jsme byli rozděleni do 5 členných skupinek s jedním vedoucím. Každý z nás měl krom slušivého oblečku i klapátko na dělání rámusu a podrobnou lesní mapu se zakresleným koridorem pohybu. Celkem jsem šli 4 úseky, mezi kterými byla vždy pauza a převoz. Hned v prvním koridoru jsme měli velké štěstí. Zastřelili losího samce a my jsme se na něj mohli podívat zblízka a promluvit si s lovci. Po druhém koridoru jsme všichni společně poobědvali u ohně přímo v srdci lesa ( losí polévka, toasty, moře kávy černé jako noc a místní pivo Karhu= medvěd).

Další dva koridory se už odehrály bez střelby. Naší skupince se ale podařilo zahlédnout skupinu 4 kapitálních samců, kteří nás svým ladným klusem ovšem počastovali až po konci lovu. Chytří kluci :-). Nakonec jsme se všichni společně setkali ještě jednou na našem obědovišti. Oba ulovení losové (400 kg samec a 90 kg mládě) leželi na chvojí a kolem nich byly zapálené louče. Dorazili i lovci a společně jsme padlým zvířatům vyjádřili úctu. Lesu i nám náhončím poděkoval ředitel Metsa-hallitusu. Dokonce řekl pár slov v angličtině, ikdyž jsme tam byli finsky nemluvící jen tři. Moc nás to potěšilo. Po zahrání pár tónů na lesní roh ještě všichni lovci obešli nás naháněče a potřesením ruky vyjádřili dík.

Přestože šlo o lov, oba jsme cítili velkou úctu a pokoru k lesu i zvířatům od všech zúčastněných. Společný oběd uprostřed lesa, zapálené louče i spousta milého klábosení s ostatními nám dlouho zůstane v paměti. Hauskaa kokemus, kiitos!

Komentáře

Oblíbené příspěvky