sobota 20. září 2014

Geocaching ve Finsku

Předně musím říct, že jsem moc ráda, že tuhle taškařici s Juniorem podnikáme. Člověk se dostane na nová místa ve svém okolí. Tady ve Finsku vše dostalo nový náboj. Obě starší děti courání po okolí a hledání skrytých pokladů velice baví. Minulý týden si založili vlastní účet. Sem tam je největší výzva je odtáhnout z inkriminovaného místa, kde už půl hodiny obracíme kámen po kamínku a nic. Máme další společnou aktivitu, která zabaví obě strany. 
Jak to vůbec s geocachingem na severu vypadá ?

Zajímavé určitě je množství kešek. Jyväskylä jich nabízí přes 100 a to od městských po ty schované uprostřed hlubokých lesů. O zábavu je postaráno. Trochu zajímavé je, že většina místních keší má pouze několik desítek (stovek) nálezců. Není nic neobvyklého pokud najdete nějakou jednoduchou a její poslední zápis proběhl před dvěma týdny.

Finské kešky nejsou vymazlené. Češi jsou hračičkoidní národ, což potvrzují i při vymýšlení schovek pro kešky. Tady se jedná většinou o obyčejné "filmovky" nebo krabičky na svačinu.

Hinty? Ty jsou pro děcka! Místní kešky nemívají nápovědu. Často člověk půl hodiny leze po zemi, načež krabičku najde o 10 metrů jinde, zahrabanou v listí. Proč nemohl autor napsat alespoň slovo listí nebo hrabej?

Není žádná ostuda pokud ji nenajdete. Za poslední rok se nám to v Čechách stalo 3x a obvykle  později vyšlo najevo, že byly ukradené. Tady se nám to za tři týdny stalo už 5x a všechny tam jsou...

Čím více lidí v okolí, tím lépe. Tohle platí o těch městských v Jyväskyle. Bývají na velmi rušném místě (přechod pro chodce, záhonek u sochy v parku, vstup na fotbalový stadion...). Moje zatím nejhorší byla uprostřed dětského hřiště. Těch tu sice mají habaděj, ale malých roztomilých finských dítek ještě o něco více. Po chvilce pozorování a duševního nabádání ( " odejdi, odejdi,...") staré paní, která se u kešky opalovala, jsem raději zmizela. Vypadala jsem totiž trochu jako jedinec vhodný na převýchovu od Chocholouška.

Krátké a úderné listingy. Obvykle i s anglickou verzí, což české kešky nemívají. Samozřejmě mi to doma nikdy nechybělo, ale tady najednou objevuji krásu toho, že i cizinec ví, proč jde na ono místo. Dalším plusem bývá délka listingu. Nikdo se tu nesnaží vytvořit nudný román na pokračování. Vždy je tam pár řádků o místě + doporučení jak lovit (ve dne/noci, celoročně nebo jen bez sněhu).

Žádné komentáře:

Okomentovat