Sandálkař

O co vlastně jde? Kdysi dávno se v šenku nad džbánkem vína vsadil kolářský mistr Birk, že zvládne za svítání porazit strom, vyrobit z něj loukoťové kolo a dokoulet ho do Brna dříve, než slunko za městské hradby zapadne. Povedlo se mu to. A tak od roku 2005 CK Kudrna pořádá recesistický závod, kdy se koulí 13kg loukoťové kolo z náměstí v Lednici přes Lednicko-Valtický park, Pálavu, Novomlýnskou přehradu až na brněnskou radnici.

I letos jsme dostali od mých rodičů pozvánku na jachtařskou dovolenou, a to se přeci nedá odmítnout.V Marině Sukošan  jsme měli objednanou Bavarii 34 a hned druhý den po divadle Dobrodružingu jsme vypluli z přístavu. Pája zkušeně kormidloval i plachtil, já jsem neméně zkušeně stonala. Z Dobrodružingu jsem si totiž odvezla angínu. Ve 30°C s horečkou, antibiotikama (bez sluníčka a alkoholu) a s cirkulárkou v krku... Naštěstí se to už za dva dny docela umoudřilo a mohla jsem se alespoň koupat.

Už dlouho jsem Pájovi slibovala, že vyrazíme do Tater, kde ještě nikdy nebyl. Letos jsme to konečně podnikli. S předstihem jsme zamluvili ubytování v Tatranské Lomnici ( ubytovna Jarka - cena 10 Euro/noc, hodně strohé, ale na přespání OK), Pája koupil místenky na lehátka do vlaku a v neděli pozdě večer jsme z Pardubic vyrazili.

A je to za námi. Krčkovice plné dětí, dobré nálady a letos i nádherného počasí, lumpáren a trpaslíků! V zimě jsem pro letošní běh tradičního tábora vymyslela název Hobbit. Děcka nám opět dorazila plná energie a tak jsem modlila, abychom je těch 14 dní ukočírovali.  Zvládli jsme to. Do konce tábora jsem si došila i chlupy na svoje hobití nohy (punčochy). V půlce tábora k nám dorazili hasiči na táboráček a ukázali děckám, jak na oheň, zaskákali jsme si na trampolínách ve Šťastné zemi , Tomík Zakouřil nám vytvořil vlastní lanový park, Dáňa nachystal spoustu tréninků (tradiční okruhy, klasika, 10mila i netradiční knock-out sprint ), Janička se Štěpánkou v kuchyni ukoulela 300 knedlíků...  Co dodat? Děkuji všem za příjemných 14dní! :)

Tato akce ve mě vyvolávala obrovské těšení, ale zároveň velký respekt. Vždyť kdy naposledy jsem ujela 80 km na kole a uběhla 20 dalších v jeden den??? Přesto jsem se moc těšila. V závodním poli byla naše ,,Dámská jízda" jediným ryze holčičím týmem a když už nic jiného, slibovala jsem si od celého víkendu pohodovou atmosféru a grilování u Němců v Náměšťově.

Již od loňského října se chodím každé pondělí zabavit na OHBčko. Co že to je? Přeci organizátorský kurz  Hnutí Brontosaurus . V rámci kurzu jsme po týmech chystali pracovně-zážitkovou víkendovku dle výběru. Naše skupinka se vydala pomáhat do Uherčic  na renesanční zámek paní kastelánce Štěpánové a jejímu manželovi. Zámek není v nijak oslnivém stavu, právě naopak, ze 150 zdejších místností jich je opraveno 10.

Pod vánočním stromečkem jsme s Pájou objevili velkou krabici a v ní sněžnice. Co s nimi podnikneme?  Už před svátky se nám povedlo ukecat Honzu s Ájou, aby se s námi vydali na sněžnicovou výpravu. Postupně jsme skupinku rozšiřovali, takže to nakonec vypadalo, že se na přechod vydáme v desetičlenné grupě. Ale co čert nechtěl, vybraný víkend vyšel na pražské jarní prázdniny, takže žádná volná chaloupka na přespání v Jizerkách nebyla. Po dlouhé e-mailové bitvě jsme se nakonec dohodli na dvou celodenních výpravách za sněhem, jizerským yettim a dobrodružstvím.

Na podzim jsme dostali od mých rodičů nabídku jet s nimi do Itálie lyžovat. Řekli jsme si proč ne a kývli jsme. Ubytování jsme zvolili v táhlém údolí Ahrntal nad vesničkou Steinhaus (Cadipietra). Bydleli jsme na malém rodinném statku s půvabným jménem  Glockenhof . Krom monumentálního výhledu na celé údolí, jsme si mohli objednávat čerstvé mléko a vajíčka z jejich produkce. Jedinou nevýhodou byl prudký kopec, před kterým jsme každý den museli nasazovat řetězy.