Sandálkař

Tato akce ve mě vyvolávala obrovské těšení, ale zároveň velký respekt. Vždyť kdy naposledy jsem ujela 80 km na kole a uběhla 20 dalších v jeden den??? Přesto jsem se moc těšila. V závodním poli byla naše ,,Dámská jízda" jediným ryze holčičím týmem a když už nic jiného, slibovala jsem si od celého víkendu pohodovou atmosféru a grilování u Němců v Náměšťově.

Již od loňského října se chodím každé pondělí zabavit na OHBčko. Co že to je? Přeci organizátorský kurz  Hnutí Brontosaurus . V rámci kurzu jsme po týmech chystali pracovně-zážitkovou víkendovku dle výběru. Naše skupinka se vydala pomáhat do Uherčic  na renesanční zámek paní kastelánce Štěpánové a jejímu manželovi. Zámek není v nijak oslnivém stavu, právě naopak, ze 150 zdejších místností jich je opraveno 10.

Pod vánočním stromečkem jsme s Pájou objevili velkou krabici a v ní sněžnice. Co s nimi podnikneme?  Už před svátky se nám povedlo ukecat Honzu s Ájou, aby se s námi vydali na sněžnicovou výpravu. Postupně jsme skupinku rozšiřovali, takže to nakonec vypadalo, že se na přechod vydáme v desetičlenné grupě. Ale co čert nechtěl, vybraný víkend vyšel na pražské jarní prázdniny, takže žádná volná chaloupka na přespání v Jizerkách nebyla. Po dlouhé e-mailové bitvě jsme se nakonec dohodli na dvou celodenních výpravách za sněhem, jizerským yettim a dobrodružstvím.

Na podzim jsme dostali od mých rodičů nabídku jet s nimi do Itálie lyžovat. Řekli jsme si proč ne a kývli jsme. Ubytování jsme zvolili v táhlém údolí Ahrntal nad vesničkou Steinhaus (Cadipietra). Bydleli jsme na malém rodinném statku s půvabným jménem  Glockenhof . Krom monumentálního výhledu na celé údolí, jsme si mohli objednávat čerstvé mléko a vajíčka z jejich produkce. Jedinou nevýhodou byl prudký kopec, před kterým jsme každý den museli nasazovat řetězy.