VT Huddinge a 10mila poprvé v Suunta dresu 1.-11.5.
První ze dvou slavných štafetových závodů se neobešel bez naší účasti. Junior si před 10milou lupnul repre soustředění ve Strömstadu. Mě čekal týdenní pobyt s hradeckým SCM v okolí Huddinge, ale pěkně popořádku.
Zážitků bylo za těch jedenáct dní tolik, že je musím spíchnout do bodů, jinak by z toho byl epos na několik stran. Snad se nebudete nudit :-).
Vappupäivä
Do Švédska jsme letěli 1.5., kdy je ve Finsku státní svátek a všechny vysokoškolsky vzdělané Finy potkáte s"námořnickou čapkou" na hlavě. Samotné oslavy vzdělanosti však začínají již 31.4., kdy probíhají Vappupárty. Studenti chodí v montérkách v barvě své fakulty a na hlavě mají různé komické čapky. Hodně se pije, tančí a povídá. My jsme tenhle večer strávili s partou orineťáků u Petteriho a Iidy.
Doprava ve Stockholmu
Přítel na telefonu (Áďa I.) mi poradil, abych šla za obsluhou v budce u turniketů. Přítomného strejdu jsem očividně vyrušila od partie solitaire, neuměl anglicky a neměl dobrou náladu. Otevřel turniket. Na mé protesty, co budu dělat na konečné stanici bez SMS, pokrčil rameny. V budce na Stuvsta station seděl další pantáta, který opět neuměl anglicky. Nevraživě jsme na sebe zírali. Po 10 minutách přišly nějaké švédky a popsaly mu mou situaci. Otevřel turniket a už se na mě ani nepodíval. Cena MHD ve Stockholmu pro cizince? 0 CZK.
Pak už jen 1,5 hodiny dlouhý pěší pochod s 24 kg na zádech a bouřkovými mraky nad hlavou....
V Huddinge s mlaďáky
Díky Honzovi Netukovi, Luďkovi Vandasovi a Michalovi Jedličkovi jsme měli brilantně připravené tréninky. Proběhli jsme si linii a obtížné okruhy pod sjezdovkou na Flottsbro, zavítali jsme do Lidy, kde jsme objevili romantická zákoutí, která musela chytit každého milovníka Skandinávie za srdce. Protáhli jsme krok při dvoukolových štafetách, obkroužili ubytko na nočáku a sesbírali pár kontrol na legendární mapě Paradiset. Taky byla možnost zúčastnit se místních oblasťáků na klasice a Mistrovství Stockholmu ve sprintu.
Po večerech jsme seděli nad mapami a špekulovali. Kdo chtěl navštívil Stockholm, obešel blízké jezero Gömmaren, posbíral pár kešek či si zahrál noční frisbee. Celá parta dorostenců i dospělých byla po celou dobu příjemně naladěná a mě to se všemi ohromně bavilo. Díky!!
10mila 2015 aneb slepená a poslepu...
Při odjezdu z Finska jsem konečně nafasovala oddílové oblečení. Po celou dobu soustředění jsem se proto mohla prsit v nových Suunta oblečcích. Dres jsem ale schovávala až na samotnou 10milu. Spolu se mnou běžely (famózně) 3 mladičké dorostenky a jedna další fajn orienťanda D21. Vzhledem k nezkušenosti týmu jsem vyfásla nejdelší úsek (10,5 km). Kupodivu fyzicky to docela šlo, ale drobných minel a kurózních okamžiků se pár sešlo:
1. Po 10' závodu vedoucí našeho balíku upadla, začala šíleně křičet a držet se za kotník. Chvilku jsem nad ní postávaly jako 12 měsíčků nad Maruškou, ale ona řekla, že to nějak zvládne a dojde do cíle. Po 200 metrech nás všechny předběhla jakoby se nechumelilo.... Grr.
2. Enervit-gel jako kamarád na dlouhé závody? Nikdy víc! Slepil mi pusu, mapu i mozek. Běžela jsem v tu chvíli na čele balíku, ale jak jsem se snažila mordovat tubičku s gelem, trochu jsem změnila směr a 2 cenné minuty byly v háji...
3. Na rozdíl od Miloše, já prostě bez čočky závody nedávám. Těsně před diváckým úsekem jsem si ji vycvrnkla z levého oka. Poslední 3 km jsem poté absolvovala stylem zombie. Nedokázala jsem rozlišit blízko-daleko, nahoře- dole. Když jsem po 80' minutách doklopýtala do cíle, byla jsem ráda, že je to za mnou.
4. Při závodě mě předběhlo snad 40 závodnic. V některých případech dokonce Áčko, Bčko i Cčko jednotlivých oddílů. Jaké bylo mé překvapení, že jsem ztratila jen 6 míst?? Některé závodnice mě prostě předběhly během závodu několikrát :-).
5. Moc mě potěšilo, kolik lidí mě přišlo přivítat do cíle. Krom Suunta spoluběžkyň i česká parta s vlajkou. Lidi, ikdyž jsem Vás bez té čočky sotva poznala, zvedli jste mi náladu a dodali elán do dalšího pobíhání s mapou i bez!
A jak jsme vlastně dopadly? Já myslím, že docela dobře. Konečně 89.místo z celkových 300 štafet je docela úspěch. Obzvlášť, když věkový průměr našich prvních třech závodnic byl 16 let.
Pokud vás zajímá osud Juniora, ten si odbyl křest ohněm (ledem) jako finišmen. Terä tým nebyl poslední měsíce v optimální zdravotní pohodě. Dva nejdůležitější úseky se měnily dokonce během posledního týdne, přesto kluci předvedli famózní výkony a vyslali Páju do lesa na 9. příčce. Ten pěkně vymrzl a většinu trati absolvoval osamocen. Když se přes něj před diváckým úsekem přehnala parta rychlíků ( Lakanen, Šedivý, Lind, Parkinen), nedokázal už odpovědět. Se zamrzlým úsměvem Terä hochům dofinišoval pro pěkné 13. místo!
Co říci závěrem? Král je mrtev, ať žije král aneb těším se na svou úplně první Jukolu. Letos s rekordní účastí 17 717 běžců!!!
Ps.: A konečně vím, proč mi skandinávské bažinky voní po čerstvých Toi - Toi záchodech. Může za to rostlinka s poetickým názvem rojovník bahenní.
Ps.Ps.: Kdo by chtěl mrknout na fotky, najde je zde.
Při odjezdu z Finska jsem konečně nafasovala oddílové oblečení. Po celou dobu soustředění jsem se proto mohla prsit v nových Suunta oblečcích. Dres jsem ale schovávala až na samotnou 10milu. Spolu se mnou běžely (famózně) 3 mladičké dorostenky a jedna další fajn orienťanda D21. Vzhledem k nezkušenosti týmu jsem vyfásla nejdelší úsek (10,5 km). Kupodivu fyzicky to docela šlo, ale drobných minel a kurózních okamžiků se pár sešlo:
1. Po 10' závodu vedoucí našeho balíku upadla, začala šíleně křičet a držet se za kotník. Chvilku jsem nad ní postávaly jako 12 měsíčků nad Maruškou, ale ona řekla, že to nějak zvládne a dojde do cíle. Po 200 metrech nás všechny předběhla jakoby se nechumelilo.... Grr.
2. Enervit-gel jako kamarád na dlouhé závody? Nikdy víc! Slepil mi pusu, mapu i mozek. Běžela jsem v tu chvíli na čele balíku, ale jak jsem se snažila mordovat tubičku s gelem, trochu jsem změnila směr a 2 cenné minuty byly v háji...
3. Na rozdíl od Miloše, já prostě bez čočky závody nedávám. Těsně před diváckým úsekem jsem si ji vycvrnkla z levého oka. Poslední 3 km jsem poté absolvovala stylem zombie. Nedokázala jsem rozlišit blízko-daleko, nahoře- dole. Když jsem po 80' minutách doklopýtala do cíle, byla jsem ráda, že je to za mnou.
4. Při závodě mě předběhlo snad 40 závodnic. V některých případech dokonce Áčko, Bčko i Cčko jednotlivých oddílů. Jaké bylo mé překvapení, že jsem ztratila jen 6 míst?? Některé závodnice mě prostě předběhly během závodu několikrát :-).
5. Moc mě potěšilo, kolik lidí mě přišlo přivítat do cíle. Krom Suunta spoluběžkyň i česká parta s vlajkou. Lidi, ikdyž jsem Vás bez té čočky sotva poznala, zvedli jste mi náladu a dodali elán do dalšího pobíhání s mapou i bez!
A jak jsme vlastně dopadly? Já myslím, že docela dobře. Konečně 89.místo z celkových 300 štafet je docela úspěch. Obzvlášť, když věkový průměr našich prvních třech závodnic byl 16 let.
Co říci závěrem? Král je mrtev, ať žije král aneb těším se na svou úplně první Jukolu. Letos s rekordní účastí 17 717 běžců!!!
Ps.: A konečně vím, proč mi skandinávské bažinky voní po čerstvých Toi - Toi záchodech. Může za to rostlinka s poetickým názvem rojovník bahenní.
Ps.Ps.: Kdo by chtěl mrknout na fotky, najde je zde.
Komentáře
Okomentovat