Mistrovství Finska na krátké trati, Ikaalinen 24.5.

Jedním slovem lahůdka. Krásný terén, úžasné počasí, výborná organizace a výkony? Oba jsme tajně doufali v trošku vyšší mety. Junior obsadil ve finále A 13. příčku a já jsem se po celkem povedené kvalifikaci protrápila ve finále B na 50.místo.

Závody pořádal na louce uprostřed technicky náročného terénu u města Ikaalinen klub Ikaalisten Nouseva - Voima. Oproti české krátké trati kvalifikace i finále probíhají v jeden den, takže ačkoliv jde o KT, fyzicky vás závody prověří opravdu slušně.

Vyrazili jsme již v sobotu, abychom zvládli modelový trénink organizovaný pořadateli v lese sousedícím s mistrovským terénem. Připravená trať měla 6 km a většina kluků z Terä ho absolvovala celý, nezmaři! Večer jsem spali v úžasném dřevěném srubu u jezera spolu s celou partou - losos s bramborem, sauna, protažení a hurá do peřin.

Nedělní semifinále bylo opět trošku jiné než v ČR. Už několik dní dopředu víte, jakou běžíte skupinu, startuje se po 1 minutě dle World rankingu. Díky tomu jsem šla do lesa druhá za finskou běžkyní na lyžích Kristou Pärmäkoski (účastnice MS ve Falunu). Doběhla jsem ji už na jedničce, což mě potěšilo. Celou trať jsem běžela v zadrženém tempu, snažila se hlídat mapu a celkově jsem na chybkách nechala "jen" 3 minuty, které mě následně dělily od A-finále- mého tajného snu. Na druhou stranu, konkurence je tu velká. Junior zaběhl zkušeně. Skončil o několik vteřin druhý, celou trať běžel bezchybně, šetřil síly... Kvalitu startovního pole ukazuje i to, že poslední muž postupoval se ztrátou 1:33!

Mezi oběma závody jsme si jeli odpočinout na ubytování, což se ukázalo chybou pro B-finalisty. Na shromaždišti vyvěsili startovky na jednotlivá finále rychle, ovšem na internetu se neobjevily. Když naše jediné auto B-finalistů dorazilo na shromaždiště, měli jsme 15 minut na převléknutí a doběhnutí na 1,5 km vzdálený start. Já jsem navíc na ubytování zapomněla číslo a než jsem na informacích vysomrovala nové, už jsem opravdu nestíhala...

Moje trať D21B1 mě trochu zklamala. Na to, že jsem běžela druhou nejvyšší kategorii žen, jsme to neměli moc těžké ( ikdyž já jsem udělala hodně chyb), nejhezčí technickou pasáž jsme obkroužili a místo ní absolvovali nezáživný traverz hustníkem. Zpočátku se mi dařilo udržet bojovnou náladu ( i přes čtyřminutové manko kvůli pozdnímu startu), ale po jedné větší chybě a nudném postupu zeleninou, jsem se přestala soustředit. Následovala brutální chyba (5') a pak už jsem se plouhala. Nebyla jsem spokojená.

Junior zaběhl o poznání lépe než já, ovšem za nevysloveným přáním být v TOP 6 zaostal. Velkou chybu udělal při nevyužití cesty na 6.kontrolu a následně na šestnáctce, kterou podběhl a definitivně tak pohřbil naději na první desítku. Sám k tomu řekl, že si nenechal dostatek času na mapování...GPS záznam tady. 

Oba jsme byly po závodě lehce zklamáni, na druhou stranu terény a organizace byly parádní. Že by motivace potrénovat a dorazit za rok? Doufám, že jo ! :-)