Vánoce aneb na skok v Čechách 18.12.2014-12.1.2015

Pobyt ve Finsku jsme na tři týdny proložili naší rodnou zemí. Stihli jsme nepočítaně návštěv, posezení, proběhnutí a dalších příjemných aktivit.  Finsko je moc hezké a na vždy bude mou srdeční záležitostí, ale domov je jen jeden, tož mrkejte na drát, co lze absolvovat za necelé čtyři týdny.

Vánoční soustředění s OK99 mláďatama

Po loňském ročníku jsem si tuhle akci nemohla nechat ujít. Letos zase proběhlo ve znamení prvního napadlého sněhu. V sobotu jsme se proklouzali až na chatu Dvoračky, můj loket na to vzpomíná dodnes. Jo a taky jsme provedli naprosto bezkonkurenční trénink ve SMIKu (některé kontroly nebyly migrující, ale kočovné stále chodící ). Nedělní trénink už většina absolvovala na prkýnkách. Jen já jsem se během lopotila směr Zlaté návrší, zapomněla jsem totiž běžkařské boty...

Vánoce
U nás doma letos po roce opět s dědoušem. Poklidně. Žádná kost v krku, na stole spousta laskomin ( I love you, kapře na černo!), a nejlepší vánoční dárek? Teplá měkoučká péřová vesta s kachním peřím. No, neradujte se, když bydlíte v místě s průměrnou lednovou teplotou hluboko pod nulou.  

Objev Tanvaldska, koutku Járy Cimrmana
Však vy víte, že tohohle velikána já žeru. V okolí Tanvaldu se najde více míst spojených s Járou. za zmínku a návštěvu určitě stojí Městské kino Jas se sochou Cimrmana v mlze nebo jeho muzeum a maják v Příchovicích. Krom míst spojených s velikánem je v Příchovicích i dobrá hospoda s českými jídly (nejen smažák, vážení!), malebná opravená náves a v létě se dá zabloudit mezi dřevěné sochy nebo jen tak, do přírody. Tenhle zapadlý region začíná hezky vzkvétat. Věřte nám.

Polské překvapení: Wysoki Kamien
Že se na stará (nebo mladá ?) kolena zamiluju do polské strany českých hor, jsem nečekala. Byla to vlastně z nouze ctnost. V Rokytnici  Krakonoš nezařídil sníh a tak jsme vyrazili na šmajdačku do Polska. Jako cíl jsme zvolili útulnu Wysoki Kamien. Já běžela, rodiče šli, Junior trénoval na Jiz50 v Jakuszycích ( úspěšně, zlomil hůlku). Krom téměř liduprázdných hor, jsem si báječně užila pohledy na Krkonoše (z polské placky o tolik majestátnější) i vrcholové svařené víno. Útulna moc hezká, dala se tam sníst i vlastní svačina. 

Celodenní túra s Brňákama
Naštěstí ne v Brně :-). Vyrazili jsme do Jizerek, pěkně po svých mimo stopy. Navštívili jsme opravenou Libereckou Výšinu (dobré topinky a nějaké speciální pivo), Dračí skál. Martin si zapsal do svého pivního deníku dalších pár exemplářů, my jsme nalepili novou turistickou vizitku a oslavili naši 500. kešku!
Slunko svítilo, sníh byl, Ještěd čněl kýčovitě nad celým krajem. Pohoda? Jo!



Silvestr, hulahop!
Pořádná oslava. S chrastavákama a s grilovanýma buřtíkama). Honza s Ájou se s náma podělili o dojmy z Indie, Honzík Čechla poprvé boural, my jsme provedli premiéru filmu Apalucha 2013, který je bohužel vhodný jen pro domácí (s)potřebu. Dali jsme Turnaj ve sněhovém kroketu Kdo vyhrál? My ne. Ikdyž náš týmový kolegáček Péťa Kaďák Kadavý se snažil seč mu síly stačili. Bylo to marné, my s Juniorem to umíme jen s mapou (dobře, alespoň on). Vítězství a nehynoucí slávu si zasloužil Vojta s Jaruškou a Honzou. Díky parto za další společný večírek!

Bc. je doma!
Já vím, že už je to dlouho, ale teprve nyní mám doma oficiální lejstro, že jsem úspěšně ukončila studium na Masarykově univerzitě v Brně. Zabralo to celkem 6 hodin ve vlaku, 2 hodiny v Brně, ale diplom v modrých deskách už leží v šuplíku. Haleluja.

Jizerská 50
Junior 2:34:29, Pavlik 2:44:29, Zuza + já desítky minut pozorování namakaných závodníků v kombinézách (júú). Sníh? Nic moc. Zábava? velká, obzvlášť, když pozorujete pořadatele, jak dolují z památníku expedice Huascarán 1970 květiny pro vítěze. Omylem je tam donesli spolu s věnci, kterými se vzdává tragické expedici pocta :-). 

No a další den jsme s Juniorem zase vyrazili do světa. Do našeho finského zasněženého domova. Do Muurame. Ohto už dělá první krůčky, jezera jsou zamrzlá a nás čeká spousta zajímavých aktivit, ale o nich zase jindy :-)... 




Komentáře

Oblíbené příspěvky