Sandálkař

Poslední říjnový den jsme s Juniorem strávili v hlubokých lesích Keskisuomi při hirven metsästys (lovu losů). Jedním z největších sponzorů orientačního běhu ve Finsku je podnik Metsä . Kluby většinou na podzim jako revanš za podporu pomáhají v roli náhončích na lovech. Když nám před 14 dny přišla nabídka zúčastnit se- neváhali jsme ani minutu.

Zamilovala jsem se.  Úžasné spojení rozpadajícího se lososa, krémovité smetany a citrónu.  Ryby jsou tady častým pokrmem. Nejsou tak drahé jako v ČR, ale překvapivě třeba losos obvykle nepochází z Finska. Vozí je sem z Norska, kde prý mají čistější moře. Moje au pair rodina má velice ráda citróny, takže ani v tomto jednoduchém receptu nemůžou chybět.

Ve Finsku v říjnu není klasická orienťácká sezóna. Oblastní závody se tu běhají nejvíce v srpnu a září, kdy je příjemné počasí. Říjen patří různým tréninkovým seriálům a tradičním závodům s pradivnými názvy a náplní. Jedním z nich je třeba právě Hervoton  oddílu Jämsän Retki- Veikot. Jedná se o dlouhou trať s vloženým rogainingem ( volné pořadí kontrol), pro elitní kategorii oblíbeným motýlkem nebo salmiakem ( rozdělovací metoda "Hagaby"). Samozřejmě se běží hromadný start.

Jedná se o hustou hrachovou polévku s mletým masem a špetičkou dijonské hořčice, která jídlu dodá ten správný šmrnc. Je to pravděpodobně nejčastější jídlo ve Finské armádě. Jí se tradičně ve čtvrtek (neptejte se mě proč) spolu s palačinkou Pannukakku :-).  Polévka se připravuje z hrachu (ne čerstvého hrášku), proto počítejte s namočením na 24 hodin.

Už na začátku září, když jsme do Finska přiletěli, jsem spřádala plány na nějaký výlet a poznávání zdejších krajů.  Kalendář je až do poloviny října plný o-závodů, takže bylo nutné to s nějakým spojit. Z nabídky mě nejvíce zaujalo SM Ÿo ( Mistrovství Finska v nočním OB) poblíž Savonlinny a NP Linnansaari a Kolovesi .