čtvrtek 26. února 2015

Zimní sumář knih

Nejsem zrovna kulturní typ. Do divadla s Pavlem zabloudíme jednou za rok. Obvykle pod vlivem adventu. Kavárnu využíváme jako místo, kde čekat na Linneu, když plave v bazénu. V kině jsme spolu byli jen jednou a to na pohádce Na vlásku....
Jediné, čímž je moje kulturní já živé, jsou knížky. A protože můj internetový občasník je někdy dost jednotvárný, rozhodla jsem se podělit o pár tipů, které jsem přes zimu přelouskala...



CO SI PŘEČÍST?

Jiří Hajíček: Selský Baroko

Knížku jsem četla hned po níže zmíněném Hastrmanovi. Utvrdila mě v tom, že zajímavé knihy se tvoří i v naší vlasti. 
Příběh má jednoduchý obsah, dvě dějové linky a lehce nečekaný konec. Ukazuje, jak může pomsta, nedorozumění a lidská závist hýbat s životy i po několik generací. Vše navíc na pozadí kolektivizace vesnic, která se mé rodiny dotkla osobně, ale nikdy mě bohužel nenapadlo si o tom s dědou popovídat... Zajímavé!


Graeme Simsion: Projekt manželka

Mám strach před knížkami s názvem jako láska na věky, hříšný život, zamilovaný puberťák, milenec, manžel.... Dále knížky na jejichž obale se vyskytuje větší množství srdíček, líbající se páry, roztomilá štěňátka... Shrňme to- nemusím sladké žvásty s jasným happyendem. Ale tohle, byla BOMBA!
Do života naprosto nehodící se chlapík hledá ženu, zn. rychle. A ikdyž je i tady drobné klišé, je tahle knížka svěží a neokoukaná. Doporučuji při špatné náladě nebo marodění!


Markus Zusak: Zlodějka knih
Přečetla jsem knížku, protože jsem chtěla vidět film. Měla jsem to udělat opačně. Film už u mně nemá šanci. Kniha byla skvělá. Závěr jsem dočítala ve 2 hodiny ráno. Nešlo přestat. 
Pro někoho možná prvoplánové téma holocaustu, pro mě důstojné zpracování tehdejší doby a života, citlivě ukázaná dětská láska, útrapy a strach obyčejných německých rodin... Posledních několik desítek stran jsem brečela jako želva. Je to jedna z knih, které i přes obsah zahřejí u srdce a vnesou naději, že pokud je někdy zle, bude zase dobře. Stačí jít dopředu....



Jo Nesbø: Sněhulák
Nemám ráda severské krimi. Nemám ráda knihy, které doporučují knihkupectví na každém rohu. Nemám ráda autory, kteří píší bestsellery jako na běžícím pásu a přesto jsem sáhla po této knížce. 
Byla čtivá, napínavá, strhující. Ikdyž jsem ji v půlce skoro odložila, protože na mě byla moc drsná. Brutalita, strach, úchylky, tklivá Skandinávie, to vše tu najdete. Já už si ji nikdy nepřečtu, protože když potkám sněhuláka mám tendenci vzít nohy na ramena.... Musím však uznat, že Jo Nesbø umí svoje řemeslo znamenitě!



A CO RADĚJI NEČÍST?
Evžen Boček: Aristokratka ve varu
Knížka, o kterou byla u nás doma po Vánocích velká rvačka. V loňském roce dostala moje mamka první díl a tato kniha se stala první, kterou po letech přečetla. Svěží, vtipná, česká... 
Druhý díl mě zklamal. Přišlo mi, že autor ví, že si ji koupí všichni, kdo četli jedničku a tak se ani nesnaží překvapit něčím novým. Chápu, laťku si nastavil sakra vysoko, ale toto... Pravda několikrát jsem se zasmála od srdce, ale už to nebylo posazení na zadek jako u prvního dílu. Přesto pokud bude třetí díl, zkusím ho...


Miloš Urban: Hastrman
Jedním ze čtenářských plánů pro letošní rok, bylo zařadit více českých autorů. Urbanův Hastrman měl být jasnou jedničkou... Nekonalo se.
Knížka se skládá ze dvou částí, odehrávajících se ve dvou časových období na stejném místě (19.století, současnost). Autorův styl mi nesedl. Možná, pro někoho tato kniha bude perla, ale já prostě nechápu jak mohla hlavní hrdinka přežít 150 let v ledu? Proč se hastrman vrátil z Francie do svého rodného kraje? Jak to, že se hrdinka nakrásno asimiluje o 200 let později absolutně bez problému. Na druhou stranu zde bylo i pár světlých okamžiků - výborně popsané lidové tradice, příroda, místo děje (Novoborsko, Máchův kraj) nebo otázka odpovědnosti v našem státu.



Barbara Erskinnová: Žila jsem před staletími
Barbara Erskinn patří mezi moje oblíbené autory Tuto knížku jsem ovšem doslova protrpěla. Nikdy více!
Prvních 100 stran člověka navnadilo- netradiční téma, skvěle zvládnutá historie. Dalších 300 stran se nic nedělo. Člověk téměř hledal zápalky, kterými by zastavil pád svých víček. Posledních několik stran lepších, ovšem na to aby přesunul knihu ze škatulky N-u-d-a už to nestačilo.
Pokud nemůžete usnout a máte rádi středověkou Anglii, prosím. Jinak raději rychle pryč.


Žádné komentáře:

Okomentovat