Listopad, aneb ať žije Prazdroj!

Několik z Vás mi během posledních dní psalo, co se děje, jestli ještě žijeme. Má psací múza tu stále obchází, ale trochu stávkovala technika. Blog zel prázdnotou, ale přesto (nebo právě proto) jsme listopad prožili ve velkém stylu...

Tsekkin ilta

Proč má vlastně žít ten Prazdroj? Měli jsme na začátku listopadu tsekkin ilta (český večer). Udělali jsme bramborový salát ( po rozsáhlé diskuzi, co do něj patří a co ne), upekla jsem řízky a nakoupili jsme vzorek českého piva v místním obchodě. Z přibližně pěti druhů jsme vybrali černého Kozlíka a Plzeňský Prazdroj. Večer probíhal hezky, ládovali jsme se řízky, poslouchali české hitovky a pak rozjařený Teemu ( au-pair taťka) nalil do mého PC Plzničku. Začali jsme ihned kompjůtr resuscitovat a sušit, ale bylo to houby platné. Nefungovalo písmeno A + CTRL. No a zkuste si psát v češtině bez písmene A. Počítač proto valil do opravny a jelikož nejsem technicky kompatibilní, zapomněla jsem v něm heslo na blog. Proto žádné články :-).

Nyní je PC už doma, ale nerozdýchal to. Půjde na dožití k mým rodičům a na nás čeká povánoční výběr nového kamaráda, naštěstí s příspěvkem od Teema.

Oblastní sousko žáků Laajavuori

Moc společných soustředění tu žáci přes rok nemají. Na začátku prázdnin jsou v celém finsku tzv. suunnistuskoulu (letní orienťácké školy), ale jinak jen 1-2 další akce během roku. Proto jsem velmi ráda, že jsem se takového soustředění mohla zúčastnit.

Jednalo se o jednodenní kemp, což je tu časté i pro dorost a juniory. Obvykle se jde o dvě delší fáze v lese, společný oběd a teorii o odpoledním klidu. Běhali jsme v okolí lyžařského střediska Laajavuori na poměrně složitých tratích. Nejmenší děti do deseti let běhali s doprovodem, zbytek sám nebo po dvojicích. Po obědě jsme společně hráli nějaké hry na paměť. Dopoledne i odpoledne jsme běželi vždy dvě krátké tratě, tu poslední jsme absolvovali už za úplné tmy a téměř nikdo nenašel všechny kontroly. Přesto se všechny děti vrátili s úsměvem. Moc se mi to líbilo a o týden později jsem sestříhala své první video právě z této akce.

AV Keskisuomi a KurkoCup

Finsko je rozlehlá země a tak tu společné dorostenecké/juniorské kempy nejsou moc časté. Vše se odehrává více na oddílové nebo individuální úrovni. Některé oblasti mají tzv. AV treeni-ryhmä (tréninkové skupiny), které během roku zastřešují tréninky v určité části Finska a kterých se můžou zúčastnit úplně všichni. Pro vstup do skupiny zaplatíte 70E a poté máte zaplacené mapy, vstupy do tělocvičen atd. Právě tato skupina vznikla na začátku listopadu v Jyväskyle. V úterý se chodí do kryté běžecké haly na dráhu, ve čtvrtek KurkoCup a o víkendu dva mapové tréninky/v zimě běžky. 

No a jak válčíme na KurkoCupech? Pája strmě stoupá vzhůru, čemuž  ovšem pomohlo i zranění největšího soupeře ThounihoS. Já už některé KurkoCupy dokončuji, což považuji za svůj osobní highlight sezóny. Na začátku listopadu jsem dokonce jeden vyhrála, ovšem v kategorii rodič/ au pair s dítětem :-).

Pikkujoulu

Kdo se prokousal až sem, dozví se o nejlepším finském vynálezu všech dob. Ne, není to sauna, ikdyž i té se to týká. Každoročně měsíc před Vánočními svátky tu začínají Pikkujoulu (malé Vánoce). Znamená to, že se sejdete se svojí partou/oddílem/kolegy v práci/ třídou.... a oslavíte vánoce společně. Jdete do sauny, každý upeče nějaké koláče, obvykle dorazí i jejich Joulupukki (finský Santa Claus) s dárky, zazpíváte si písničky, zatancujete si...

My jsme měli Pikkujoulu nedávno s orienťáky-vysokoškoláky v Jyväskylle. Nejdřív jsme běželi pěkně vypečený trénink, pak jsme se šli saunit a nakonec povídat, požírat cukroví a užívat si nastávajícího adventu. Moc hezký zvyk.

ps.: Za jednu Pikkujoulu sezónu takových večírků každý Fin zvládne kolem 5 :-)

Fotky: od různých autorů nebo naše