Rokytnické mlsání


Pája jel závodit do Slovinska na Lipica open. Takže ve čtvrtek po škole vyrazila na sever do Chrastavy navštívit rodinku a užít si sněhu, kterého už v Brně moc není. Cesta ECčkem ubíhala poklidně, zase jsem trochu pohnula s programem na Krčkovice. V Pardubicích jsem přesedla do auta ke kamarádovi Honzovi a už jsem se mohla kochat okolní krajinou. No, kochat... po pár slunečných dnech byla obloha opět ocelově šedá a v Turnově začalo i pršet.

Doma mě čekalo milé přivítání a obrovitá tortila. V pátek jsem vyrazila na vycházku se Zuzkou, která už za dva měsíce očekává radostný přírůstek do rodiny. Už jsme se dlouho neviděly, takže povídání bylo výživné. Odpolko jen zabalit a hurá s našima k dědovi na odpolední čajík a pak do hor. Ségra nám tentokrát dala košem a zůstala se svým Tomášem u nás v Chrastavě. Večer na chaloupku dorazili i Tlukáči, Otík a dubáci, takže bylo veselo až do pozdní noci.

Na sobotu jsem si naplánovala letos asi poslední sněžnicovou výpravu. Trochu jsem podcenila svoje zhýčkané paty, takže už po prvních 2 kilometrech mě obšťastnili dva puchýře. Z chalupy jsem se vydala na Kostelní vrch- ,,Pacičky"- Zadní plech, dolů na Krakonošovu snídani (kde jsem radila ztracené partě 12letých hokejistů)- pak lesem vzhůru na rozcestí U čtyř pánů. Čekala jsem, že na vršcích už bude trochu lepší počasí, ale nedohlédla jsem dál než na pár metrů. Přesto jsem nebyla jediný šílenec, po vyšlapaných stopách ťapalo i hodně běžkařů. Z Kotle dolů to byla docela fuška, svah byl rozdupaný a ujíždělo mi to. Na Dvoračkách jsem potkala rodičovstvo s Tlukáčema, posvačila gulášovou polévku a dolů sjela taťkovi na zádech. Vypadali jsme jako čert a Káča.

Večer nás čekal zlatý hřeb celého víkendu- večeře v restauraci Kamínek. Do oka mi padl rostbeef, který bohužel neměli. Pan hospodský nám místo něj nabídl ,,maminhu", že to prý taky ujde. Tak jsme si ji s Mildou dali. Bylo to asi nejlepší jídlo co jsem kdy jedla. Medium úprava, grilovaná zelenina k tomu.. prostě dobrota. Až budete mít někdy cestu přes Rokytnici n.Jizerou, doporučuji.

Ráno opět moc optimisticky nevypadalo. Venku mlha, že by ji mohl krájet. Takže jsme se zabalili a vydali se do Osečné vyřešit nějaké věci na penzionu. Tlukáči mezitím jeli do útulku mrknout na huskyho, kterého jsem jim v pátek posílala. Držím palce, aby to vyšlo :). Já jsem si cestu domů ještě zpestřila krátkým proběhnutím. Z Kryštofova údolí jsem běžela k nám domů do Chrastavy. Cestou trochu vysvitlo slunce, ptáci už zpívali....že by jaro za dveřmi?

Komentáře

Oblíbené příspěvky