pátek 9. září 2016

Šutráčky na druhou: Červená ruka a Jakuszyce 3.-4.9.

Po MS ve Švédsku se Pája vrátil z orienťákem zpruzený. Nevyšlo to, jak si představoval, a podzimní sezóna už zase klepe na dveře. Jako medicínu na pošramocené sebevědomí si naordinoval severský víkend v šutrech, které má rád. Já jsem samozřejmě sekundovala. V kamenech alespoň nedostávám takový náklep. A všechny tři závody stály vážně za to! :-)


Na začátku musím ještě zmínit, jak se rozrostly středeční výběhy. Nyní už není nic neobvyklého, když se nás sejde 15. Poslední středu jsme museli dokonce jít na dvě výkonnostní skupiny. Mám z toho radost. A teď už k závodům.

Dvojzávod OK Chrastava, Fojtka
Tady, když člověk běží, tak je to ryzí orienťák. Šutry jako stodola, málo cest, kopce.... Můj výkon na middlu byl jako na houpačce. Před několika týdny jsem tady roznášela trénink, takže jsem byla jako Brouk Pytlík " všechno znám a všude jsem byla". Dospěla jsem k názoru, že nemusím mapovat. To se bohužel projevilo už na jedničce, kterou jsem elegantním obloukem minula a lozila v hustníku nad ní. Zbytek závodu probíhal dost rozbrkaně,. Kupříkladu až v půlce doběhu jsem si uvědomila, že mi jaksi chybí sběrná kontrola a musela jsem se vracet proti proudu závodníků. Pája vyhrál i se zaváháním. A taky vyhrála moje sestra Marťa v kategorii D20, což je velký comeback.

Odpolední sprint jsem testovala, takže jsem jen pomáhala v bufetu prodávat dobroty závodníkům. Sama jsem taky přispěla jedlými květináči, které zmizely za rekordně krátkou dobu. Pája opět potvrdil, že mu ten orienťák docela jde, domů jsme vezli druhý termohrnek. Marťa se trochu ztratila.

Jakuszyce cup 2016 
Na neděli jsme se vypravili do ciziny, do polských Jakuszyc. Krom našeho vloženého závodu na middlu zde probíhalo jejich mistrovství klubů. Atmosféra byla dobrá, ale počet závodníků byl opravdu skromný. Družstva se vždy skládala z několika věkových kategorií, takže to spíš připomínalo křížence našeho MČR družstev a švédské 24-manny.

A co les? Hustý!! Borůvčí do pasu, mokrá podložka, která místy přecházela do vysokohorského lesa, kde je sice vidět daleko ale neběží se moc dobře. Místy hluboké bažinky... ale z mapy to vypadá, jako dětský závod.

Moje závodní taktika byla po včerejším mapovém fiasku jasná. Hlavně držet koncentraci a mapovat. To se mi krásně dařilo až do 16. kontroly, kde jsem uposlechla radu včerejší vítězky Zuzky - všechno obíhej, les je pomalý. Bohužel mi brzy švihlo v bedně a přišlo mi, že jsem moc daleko. Zahla jsem do lesa a plazila se borůvka ke kontrole. Tuhle chybu jsem chtěla následně odčinit odvážně rychlým seběhem na 17tku, bohužel jsem šla trochu jiným směrem. Další dvě kontroly se mi podařilo zkoncentrovat, ale na na sběrku už jsem toho vážně měla plný brejle a nastřelila to na vodoteč. To byl poslední hřebíček do rakve, s prvního místa jsem se nakonec sesunula až na 3. Na druhou stranu přijela spousta dobrých českých soupeřek, takže podzimní běhací pseudoforma se snad jako každý podzim pomalu objevuje. Pája opět vyhrál. Navíc si pochvaloval, že to krásně odsýpalo a bavilo ho to. Yes.

Den jsme zakončili v Jablonci v Burger Grill Pub, kde to taky nebylo zadarmo. Dopravit obrovské hromady vynikajícího masa, grilované zeleniny a domácí housky do žaludku trvalo dlouho. Ale návštěvu doporučujeme, jen pozor na double burger. Ten je opravdu gigantický.

Žádné komentáře:

Okomentovat