úterý 19. dubna 2016

Paralelní víkend 15.-17.4.

Na celý nočně-štafetový víkend k nám přijela Zuzka se Sosákem. Prvním parakotoulem víkendu bylo Pájovo zranění. Nominačky na krku, tak proč si klackem s parametrem 1,5 cm délky neparalizovat chodidlo? Náš paraořech se ovšem projevil jako paradní hrdina. Až do sobotního odpoledne s námi absolvoval celý program (saunou počínaje, kávárničkou U Ježka konče). Pak už jsme ho konečně vyexpedovali na pohotovost. Za paravánem mu do nožky vsadili dren, berličky a naordinovali mu 7 dní klidu. A co jsme podnikali my tři zbylí, čtěte níže....

MČR v NOB Doksy
1:0 pro les
Už cestou na druhou kontrolu jsem započala svoje paralelní běsnění, když jsem krom své kontroly orazila i tu pánské elity. Oběhnutí obou elitních tratí sice výzva je, ale asi budu muset ještě trochu pocvičit svoje parapodia (svalnaté výběžky měkkýšů/kroužkovců sloužící k pohybu, viz Ottův slovník naučný).

2:0 pro les
Paradoxně jsem se vůbec nezamýšlela pouštět do zeleného. Pěkně srabácky si to oběhnout horem a následně se jako parašutista spustit širokým údolíčkem (žlutá linie). Moje mapová paranoia ovšem zabodovala. Ve třetině postupu jsem si prostě začala myslet, že spodem to bude lepší. Houbec! Po několika zběsilých kličkách jsem se objevila u srázku SZ od mé kontroly- 4,5 minuty v háji. Voila!

3:0 pro les
Celý noční výkon jsem podtrhla ještě soustavou parabol mezi 8. a 9.kontrolou. Bohužel nemůžu s čistým svědomím říct, jestli za chybu mohla moje parafobie z obíhání nebo jednoduše jen skvrny na měsíci. Žlutě zamýšlený postup, červeně můj brilantní noční výlet...
Tušený debakl potvrdil v cíli paragon s mezičasy. 15. místo a krásných 15 minut ztráty, alespoň, že ty dvě patnáctky jsou tak hezky souměrné... 

Štafety Jablone(če)ček
Nedělní výkon byl krom postávání pod parapletem na shromaždišti (mžilo) znehodnocen i mou další paralelní chybou v oblasti 5.-7. kontroly. Ještě u výrazného stromu jsem stále věřila, že jsem dobře. Následný objev, že jsem opravdu o údolí jinde a že opravdu budu muset vyběhnout několik vrstevnic navíc, způsobilo mému mapovému sebevědomí paralýzu. 
Ani vymazlený parakotoul do ostružin v závěrečném pytlíku tak nezachránil naši štafetu od umístění v zadních pozicích. Výslednému dojmu závodu se doma vesele smál i můj první letošní parazit, kterého jsem utopila v horké vaně s francovkou. Patří mu to!

Resumé
Možná by pro běžce podobného důvtipu mohli vytvořit závod na paralypiádě, kde bychom se konečně mohli cítit silni v kramflecích (čti orientkách).

Pá (ra)!

Žádné komentáře:

Okomentovat