Expedice Mäyräkoira 11.-25.9.

Jak se nám líbilo na naší (po)prázdninové cestě? Kde spát cestou na sever? Jak ulovit štiku, uvařit skvělou marmeládu na otevřeném ohni nebo kde zadarmo zaparkovat v centru Helsinek? To vše se dozvíte v následujícím článku. Bude to o něco delší než obvykle, takže doporučuji připravit si šálek s čajem nebo kávičkou, pohodlně se usadit a nechat se třeba inspirovat k cestě do Finska.

Celou expedici jsme absolvovali ve složení Pavlik Hradec, Zuza Vejstrková, Danek Vejstrk a my dva. Ačkoliv jsme jeli jedním napráskaným Běloušem (bílá Škoda octavia sedan) atmosféra byla po celou dobu skvělá a jedinou ponorkou, kterou jsme za celou expedici prošli byla Vesikko na finské pevnosti Suomenlinna. Čímž chci celé naší posádce poděkovat a smeknout před nimi :-).

ČP Hrabětice a cesta Pobaltím 

Celou výpravu jsme zahájili účastí na ČP v Hraběticích. Mně se v neděli do lesa nechtělo, výhled na několik hodin v autě bez možnosti sprchy mi za to nestál. Oba Pavlové mě a Zuzku ovšem přesvědčili, že bez lesního zážitku na sever odjet nemůžeme. Hezké tratě, úžasný les plný kamenů a kvalitní mapa jim dali za pravdu. Hned po doběhnutí jsme zabalili a vyrazili směrem kemp Nieborow kousek od Varšavy, kde jsme plánovali přespat. Měli jsme trochu nahnáno, jestli nás po deváté hodině večerní ještě ubytují, ale bylo to v pohodě. Dokonce nám milé paní servírky ještě načepovali skvělého Kasztelana, celý kemp byl čistý, prostorný a vyšel nás hezky finančně. Doporučujeme. 

Ráno jsme vyráželi kolem 6.hodiny, abychom zvládli dorazit nějak normálně do estonského Pärnu na zahradu k paní Tamaře. Cestou jsme měli v plánu jen zastávku na Hoře křížů v Litvě. Tato země pro nás byla trochu zklamáním, kvalita silnic mizerná, řidiči nebezpeční a krajina stále stejně plochá. Na druhou stranu největší lákadla (přístav Klaipeda, vodní hrad Trakai nebo NP Dzukia) jsme minuli obloukem. Hora Křížů se nám líbila, je to místo, které člověka posadí na zadek. Pokud si přečtete její příběh, ucítíte sílu jakou lidé mají, když se konečně odhodlají s něčím nesouhlasit. Třeba s komunistickým režimem.

Večeři jsme ukuchtili při západu slunce pod dohledem bezpečnostní kamery na lotyšském pobřeží nedaleko Rigy. Původně jsem zde chtěla na pár dní zakotvit. Stezka "sunset trail", kterou jsme křížili cestou na pláž k tomu lákala, ale cesta a sever je dlouhá a neměli jsme čas. Ráda bych se sem ale jednou vrátila.

Estonsko

Z lotyšské pláže jsme vyrazili do přístavního města Pärnu, kde jsme měli zajištěné místo pro stan u paní Tamary, která u sebe na zahradě provozuje maličký kemp Esplanaadi. Na zahradě dozrávala sladká jablíčka, kterých jsme mohli stláskat, kolik jsme chtěli, bylo tam veškeré vybavení, čisto a cena 6 E/osoba byla také příjemná. Klidně bych ve stanu mezi jahodovými záhonky zůstala o pár nocí déle. Ráno jsme Pärnu pořádně prozkoumali- mají tu krásné písečné pláže, slavného rodáka Fabergeho (otec slavných vejcí) a malebné uličky plné roztomilých obchůdků s čokoládou nebo tradičními výrobky ze dřeva. Následně jsme vyrazili do národního parku Soomaa. Pája si zde po dřevěných chodníčcích odbyl svůj sprinterský trénink. My jsme si v rašelinovém jezírku ráchali nohy a nabírali energii ze sluníčka. Celá trasa měla jen 5 km ale byla moc hezká. Pokud budete mít cestu kolem, zastavte se. Navečer jsme přejížděli do Talinnu. Ubytovali jsme se v City camp Talinn, což bylo v podstatě největší zklamání celé výpravy. Betonové nádvoří mezi hotelem a spoustou továren. Špinavé zázemí, relativně draho a volný průchod pro civilisty. Jen pěší vzdálenost do centra a ujištění, že zde strávíme jen jednu noc nám bylo útěchou. Na druhou stranu večerní Talinn byl naprosto skvostný. Všude plno hospůdek, barů, kavárniček a pouličních umělců. Toto město na nás dýchlo krásnou atmosférou a já ho zařazuji k tomu nejlepšímu z naší výpravy.

Estonsko bylo nádherné, rozhodně je tu co objevovat. A pokud tam někdy zavítáte, ochutnejte nějaký sýr. Mají desítky druhů a každý chutná úplně jinak než české eidamové a goudové variace.

Helsinky, NP Valkmusa a Repovesi

Ranním trajektem jsme se konečně přesunuli do Finska. Měli jsme v plánu projít srdce Helsinek, podívat se na Suomenlinnu a přesunout se zase dál do přírody. Po půl hodině kroužení v centru nejenže jsme nalezli prázdné parkovací místo, ono bylo dokonce i zadarmo :-). Kdo se dočetl až sem, nechť mrkne na mapu, kdyby jste tam taky někdy marně kroužili... Na ostrůvku u parkoviště jsme pod břízou ukuchtili naše první Express menu a vyrazili do Helsinek. Prošli jsme se po senátním náměstí, navštívili katedrálu, trh a vyrazili na Suomenlinnu. Tam to mám moc ráda. Dá se tu celý den toulat, uspořádat piknik (studený, ohně se zde dělat nesmějí a s bombou by nás asi rovnou vyslali zpět do Estonska!!) nebo potkat desítky malých lovců pokemonů s databankou v kapse. Taky jsme se podívali do již zmíněné ponorky Vesikko. Doteď nechápu, jak na ní někdo mohl strávit několik týdnů. Tolik stísněného prostoru, mechaniky a nepříjemné vůně technického oleje už jsem dlouho nezažila. 

Navečer jsme se přesunuli do maličkého národního parku Valkmusa, který je podobný krajině v Laponsku (jen je o tisíce km blíže). Pája absolvoval trénink, my jsme se procourali po stezce. Prožili jsme tu nejzmrzlejší noc (po ránu kolem 3°C). V mém letním spacáčku to byl docela očistec. Ráno jsme popojeli do NP Repovesi. Tento park je už o poznání větší. Mají tu dvě lákadla- liščí přívoz a visutý most. V celém parku je spousta značených stezek pro turistiku či běh, v sezóně zde půjčují i lodě.  My jsme i s buřtíky podnikli 20 km dlouhou tůru (Pája opět přidal 20 běžeckých km). Ke konci už nám docházeli síly a dech nám bral další krásný západ slunce. U přívozu, kde jsme se pěkně vyblbli, se Danek s Pavlikem i koupali, voda ale byla pěkně studená. Září už je opravdu mimo sezónu.

Juva a Savonlinna

Tuto část cesty jsme absolvovali bez Páji, který jel závodit do západního Finska (13.místo ve sprintu, 6.místo ve štafetách). My jsme po jeho expedici v Mikkeli navštívili typický finský blešák (kirpputori), kde jsem ukořistila boží dřevěnou naběračku do sauny. Následně jsme se na dva dny uchýlili do luxusních dřevěných chatiček v Juva kempu (45 Euro/chatička/noc). V ceně mimo sezónu sice nebyla sauna, ale minigolf, teplé sprchy a molo na rybaření nám plně stačilo. Taky jsme jeden den podnikli výběh do kraje a asistovali při mistrovství Finska v rybolovu (vítěz vylovil za 4 hodiny 16,5 kg ryb!). Původní plán byla slavná finská vodní trasa oravareitti, ale byla nám zima. Příště.

Po dvou dnech nás začalo pálit dobré bydlo a tak jsme se přes Savonlinnu vydali do východního Finska. Tuto část země mám moc ráda. Zavzpomínala jsem na dětský kemp Leimausleiri, noční mistrovství Finska a naši děsivou kanoistickou výpravu před dvěma lety. Pokud tu budete, určitě zajeďte i na Punkaharju, projděte se zákopama, vykoupejte se v jezeru a když nebudete vědět, kam složit hlavu, tady je volně přístupný dřevěný srub s kamínky. 

Ostrov Haapasalo

Poslední část společné výpravy probíhala na ostrově u našeho kamaráda Kimma. Vzal nás na tři dny k nim na letní chalupu a byla to ta nejkrásnější tečka za celou výpravou. Lovili jsme ryby, vařili v otevřené letní kuchyni, chodili do sauny, jezdili na výlety na motorovém člunu, uvařili jsme brusinkovou marmeládu, cpali se čokoládou Fazer a mastili karty. Kimmo, kiitos!

Jyväskylä a domů

Naši kamarádi se odsud ve čtvrtek vypravili už domů. Nás ještě čekala návštěva naší au-pair rodiny v Jyväskyle. Ohto vyrostl a mluví, z Linney se stala moc fajn slečna a Juuso už umí anglicky daleko lépe než my dva. Hráli jsme společně hry, jedli, pili, vyrazili na lov kešek. Pája odběhl finské noční mistrovství (4.místo) navštívili jsme naše kamarády Iidu a Petteriho v jejich novém bejváku s párkem mazlíků- koček cornish rex. Bylo to moc milé. Jen kdyby ten nedělní let domů do Prahy neměl 1,5 hodiny zpoždění :-)

Byla to úžasná, energii dobíjející výprava. A vy jestli máte čas a chuť, jeďte někam taky. Stojí to za to :-). 

Ještě trochu suchých informací, pro budoucí cestovatele...

Spaní: 

Velkou část jsme strávili ve stanu. V Pobaltí jsme využívali kempy (ceny podobné těm v ČR), ve Finsku lze stanovat kdekoliv min.250 metrů od nejbližšího domu. Je ovšem slušností se zeptat případného majitele, zda tam přespat lze. Nám se osvědčila parkoviště národních parků, kde bývají i luxusní kadibudky.

Jídlo:

Využívali jsme místních zdrojů. Ceny i ve Finsku nejsou takové, aby člověk musel vše vést z domova. Co nám pomohlo bylo zavařené maso od Express menu. Je pouze se solí a pepřem, chutná skvěle. Pokud ho ohřejete a dáte k němu třeba kuskus, rýži, brambory...je to luxusní oběd. Když vyrazíte do obchodů, nejlevněji nakoupíte v K-City Market nebo S-Market. Jejich levnější řada produktů se prodává pod názvem Pirkka. Rozhodně ochutnejte borůvkovou polévku, modrou čokoládu Fazer, celozrnné chleby (ruisleippa), bramborové placky (Peruna rieska) nebo hořčici z Turku (Turun sinappi). Odvážní potom i tradiční slaný pendrek, na kterém ujíždí Pája.

Mapy: 

Ve Finsku jsme používali nejčastěji propagační materiály jednotlivých NP, které bývají k dispozici v nástupních místech. Bývá v nich aktualizovaná mapka parku. Značení mají také dobré, jen musíte překousnout jazykolamy v podobě názvů jednotlivých míst. Finové mají také skvělé veřejně dostupné orto mapy Karttapaikka, kde se dostanete až na měřítko 1:250.

Brusinková marmeláda
K 1 kilogramu očištěných brusinek přidáme 500 g cukru a šťávu z půlky citronu. Necháme cca půl hodiny redukovat na mírném ohni, mícháme. Naplníme do sklenic a 10 minut necháme zavařit (sklenici dáme do horké vody a vaříme). Hodí se ke svíčkové. Dobrou chuť!

Fotky z naší výpravy, ty naleznete na sandálkařím rajčeti.