Vánoční čas

První předvánoční akcí bylo fotbalové utkání Slovanu Liberec a francouzského Olympique Marseille. Na fandění jsme obdrželi slušivé vánoční čepičky a tak jen konečný stav 2 : 4 pro domácí nás moc netěšil. Ještě, že 4 góly z 6 padly na branku, za kterou jsme seděli.

V pondělí po Hraběticích jsme se sešli při tradičním živém betlému. Tuhle krásnou tradici si pamatuju z dob, kdy mi bylo 14, a Vojta s Káťou nám dělali bojovku se svíčkami na Bedřichovce. Tentokrát nás nebylo moc a tak jsme si vystačili s Marií (Zuzka B.), Ježíškem (plastová panenka v plenčičkách), Josefem (Zuza V.), Andělem (Verča), ovcí (Pavlik) a jedním králem (moje maličkost, ostatní králové byli na dovolené). Dětí dorazilo do větrného remízku nad Chrastavou snad 40, společně jsme zapěli pár písní, rozdali drobné dárky a utíkali domů k hrnku teplého čaje.

Poprvé jsem také pekla cukroví ve své kuchyni. Linecké už zvládám levou zadní, ale sádlové koláčky se mi roztekly v troubě na hnědou kejdu. To, co přežilo, jsem stáhla stěrkou a zkusila z toho vyrobit nové hutnější těsto. Nakonec z toho vzniklo něco hnědého. Zasytí, ale nechutná. Pája je používá jako předkrm, aby nesnědl moc ostatních druhů.

Ve středu jsme místo tréninku natáhli plavky a vyrazili do Term(in)álníchlázní Chrastava. Celý objekt je v insolvenci, ale kvůli dotaci z EU stále funguje. V areálu bylo teplo, jen voda ve větším bazénu s barem byla tak vlažná, že jsme si v ní chladili pivo. Pára, sauna a perlička ovšem příjemně prohřály naše kosti a myslím, že jsme nakonec všichni byli spokojení. Jediné minus je ceník, který umožňují zakoupit jen celodenní vstupné za 250 Kč. Tolik míst, kam zajít zde ovšem není. Za tři hodinky se nudíte. Přesto sem určitě ještě někdy vyrazíme.

Fotky u mně nebo u Káti.