Vysoké Tatry 21.-27.7

Už dlouho jsem Pájovi slibovala, že vyrazíme do Tater, kde ještě nikdy nebyl. Letos jsme to konečně podnikli. S předstihem jsme zamluvili ubytování v Tatranské Lomnici (ubytovna Jarka- cena 10 Euro/noc, hodně strohé, ale na přespání OK), Pája koupil místenky na lehátka do vlaku a v neděli pozdě večer jsme z Pardubic vyrazili.


V Popradu jsme brzy ráno přesedli na električku a v 8 hodin už jsme vyráželi na první tůru na Bystré sedlo. Kousek za městem jsme se snažili rozložit trekové hole, ale ty moje se zasekli. Zkusili jsme to silou, ještě větší silou a urvali jsme je. Parádní začátek. Zbytek dne už byl hezký, na Chatě pod Soliskom jsme dali oběd a električkou jsme vyrazili na ubytování.

Další dny probíhali v příjemném tempu pro oba. Pája vždy vystoupil z električky o pár stanic dříve a běžel do vrchů, já jsem mu s věcmi nordic walking-ovala naproti. Po setkání se převlékl a už společně jsme vyrazili do výšin na řetězy a horské boudy. Navštívili jsme Téryho chatu, Zbojnickou, Priečné sedlo i Prielom (nejhezčí tůra, lehké ferratové prvky, parádní výhledy), Cintorín... Nejvýše jsme stanuli na Lomnickém Štítu 2625 m.n.m. (lanovkou 20 Euro/osoba, ale jednou jsem tam chtěla), nejvýše po svých na Východnej vysoké (2429 m.n.m.), celkem jsme nachodili 80 km, Pája naběhal ještě dalších 45 km.

Poslední den jsme měli zakoupené lístky na Lomničák. V noci se mi udělalo šoufl,strávila jsem ji běháním na záchod a zvracením. Plánovanou tůru přes Svišťovku jsem nechala jen na běhačovi, zbaběle jsem vyjela na Skalnaté pleso a tam jsem za kamenem celý den bivakovala. Pája se ale nesmál dlouho, na Lomnickém Štítě moje choroba přeskočila na něj, takže odpoledne jsme strávili pro změnu v parku v blízkosti romantického křoví, kam pravidelně sprintoval... Cestu domů jsme i přes žaludeční potíže nakonec nějak sfoukli :)

Nějaká fotodokumentace :)