Vuosi Kokous (FIN)

V pátek jeli naši dva Terä-muži na jejich tradiční oddílový vuosi kokous ( "roční schůze", což je ovšem jen honosný název pro společné zapíjení sezóny). Protože si chtěl Teemu další den užít doma s děckama byla jsem zvolena za taxikáře, Pája mi odpoledne ukázal, kdeže to budou strašit a kolem čtvrté spokojeně s Teemem odfrčeli. 



Celý večer venku krásně chumelilo. Před 23.hodinou jsem si vyfotila do svého foťáku mapu, kde se nachází Terä chatka a vyrazila jsem. Päivi mi ještě říkala, že se mám mrknout, jestli nedochází benzín. Čtyři čárky, pohoda.

Až do Saukkoly jsem si užívala hudby plné gule, prázdných silnic a pohádkově zasněžených lesů. Pak začalo přituhovat. Moje zvolená cesta připomínala film Bílé peklo. Jarouš je velikostí spíše lepší nákupní taška, rozhodně ne terénní čtyřkolka... přesto jsem se probojovala hustou sněhovou peřinou téměř nadohled chaty, kde ovšem mé snažení překazila závora. Bezva! Volám oběma "kokousům", kudy se tam mám jako dostat. Oba nedostupní, já vzteklá. Snažím se otočit na křižovatce o velikosti prasečího chlívku. Jarouš vzdychá a zapadá do závěje. Jsem čím dál tím vzteklejší. Přece nebudu couvat 2 km do kopce po sněhu? Po chvilce marného úsilí se ze svého vězení vyhrabávám. Na křižovatce konečně volá Pája a vzpomíná si, že mi vlastně chtěl napsat, ať jedu jinudy. Nadávám jako špaček.

červeně moje lesní dobrodružství, zeleně doporučená cesta, o které mi Ti dva výtečníci neřekli

Vysvětluje mi, že teď mám jet na jih k jezeru a na jeho konci doprava do lesa. Geniální nápověda v zemi tisíců jezer a milionů lesů! S trochou štěstí nacházím nějakou odbočku a modlím se, aby vedle bylo jezero. Nádrž ukazuje dvě čárky. Další telefonát absolvuju před brutálním sešupem dolů, Pája si ho nepamatuje, ale podle mapy mám dobrý směr. Po dalších deseti minutách jízdy v prašanu vidím svítící okna chaloupky na kuří nožce, kde kluci přebývají. Venku stepuje nervózní Junior. Uff, jsem tu. 

Místo Teema k autu doráží expředseda Hari a finštino-angličtinou mně zve dovnitř, že tohle musím vidět. Uvnitř je teplo a tma, protože tu není elektrika. Interiér je celý dřevěný a uprostřed místnosti trůní cca 2 metry vysoká hliněná pec, která je jediným zdrojem světla v místnosti. Právě tu probíhá "stand up" comedy v režii dvou oddílových šašků. Celé je to ve finštině, ale na závěr přidávají i  anglickou parodii na Thieryho Georgiou a já slzím smíchy. Přestože panstvo spolu už 5 hodin popíjí, jsou všichni jen v "náladě". S trochou studu vzpomínám, jak vypadají večery na našich zakončeních...

Po necelé hodině se s Teemem loučíme a valíme dom. Slibuju sama sobě, že za další výplatu si konečně koupím autoatlas :-).