Velikonoce na Sloupu 18.-21.4

Stejně jako posledních deset let i letos jsem o Velikonocích vyrazila pobíhat s mapou. S celým oddílem jsme vyrazili na Sloup/ do Sloupu/ pod Sloup?? :-) Moje skupinka dorostu se rozhodla krom velikonočních tréninků absolvovat i celé kotlářské Velikonoce ve skalách (dotaz č.1: Jančo, proč se to nejmenuje jinak? Třeba Velikonoce v hustníku? Vždyť mi na té trati neměli skálu ani jednu?). Opět jsem se toho nebála a přihlásila se do elity. Jak naivní... tradičně  jsem si nepřečetla specifikaci tratí- pátek zkrácená, sobota klasika ve skalách a neděle jakbysmet. Hiiiilfe!

V pátek ráno jsme pohrdli společným tréninkem, neboť byla zima jak v psírně. Raději jsme vyrazili za kulturou do sklárny AJETO v Lindavě. To znamenalo poslední hřejivé teplo toho dne, spali jsme totiž ve "vytápěných chatkách", což je mezi orienťáky pojem sám o sobě. Po vyházení loďáků na ubytku jsme konečně vyrazili závodit. Trať mě sice neoslovila, navíc jsem byla doběhnutá od slečny Kočanské, ále poprvé v životě jsem běžela s GPS. Jako velká eliťačka. (Přenos z GPS běžel v cíli. Dotaz č.2 "Jančo, ta  tvoje GPS byla rozbitá, často zastavovala"..Je milé, že mi tolik věří :-)).

Sobota se nesla ve znamení klasické (tedy ještě delší) trati. Tentokrát jsme vyrazili zhola všichni v počtu 96 hradeckých kousků. Junior vyhrál mezi eliťáky, já jsem se svou GPS opět nebyla poslední. Odpoledne jsme stihli prozkoumat okolí ubytka ( účet: jeden rozbitý plot, 1x domácí kremrolky cestou na Lesní divadlo, jedna fotka s cedulí pozor prsa, návštěva hradu Sloup). Počasí se konečně umoudřilo- v noci jsem nemusela mít ve spacáku vrstev jako zlobr nebo cibule.

Nedělní etapa nezačala dobře. Ráno srazil jeden německý závodník malého českého orienťáčka, přímo na louce shromaždiště. Musel přiletět vrtulník, chlapec skončil v Motole s rozdrcenou pánví a natrženou slezinou. Držím palce!!! Nás čekala další klasika. Uvědomila jsem si, že je sice úžasné, že jsem čistá jako lilie, ale že na to běhání bez podpůrných doplňků (karbošnek, iontové nápoje, enervit tablety...), fakt nemám. Po 5 kontrolách jsem se proklínala, že se hlásím do nějaké úchylácké elity, v půlce jsem přemýšlela o tom, jestli si v cíli dám klobásu nebo raději langoš. Poslední ránu mi zasadil postup na sběrku. Čekalo nás krásných 5 vrstevnic. Všichni do toho kopce šli, jen já jsem se snažila běžet (aby mi zase neřekli, že mám rozbitou GPS). V půlce kopce jsem naštěstí uviděla Flinče, jak si vycházkovým tempem ťapká na vrcholek a měla jsem hned jasný důvod přejít do chůze. V cíli mě čekalo milé překvapení v podobě výsledků moji tréninkové skupinky. Zaběhli krásně! Za to já se budu muset nad sebou zamyslet. Odpoledne jsme ještě využili middlového tréninků v kudrlinkách, kde se běžely nominačky na JMS do Dánska (ach, kde jsou ty časy..).

No a pondělí? Krom pomlázky, kterou jsme strávili s holkama v cikánské jeskyni čekáním na výplatu, abychom neuschly, jsme taky zvládli tradiční velikonoční štafety. Křéma nás opravdu nešetřil a výsledné okruhy byly pro tvrďáky. Vrstevnice na vrstevnici, skála na skále, bolavé nohy... Moc se mi to ale líbilo a ostatním snad taky :-). Už se těším na další soustředění!!